Ekura fórum

Štolba se chvíli rozhlížel a pak si uvědomil, že má vedle sebe tašku s vtipným žlutým kostýmem. Hned mu to došlo...

Včera ho strážný Ludvík požádal, zda by mohl vyzvednout jeho kostým z loděnice. Švadlenka totiž včera odpoledne ve spěchu přicestovala s hromadou kufrů plných nových praporů a kostým zapomněla na molu... A Ludvík má spousty práce u bran města...

Když už byl Štolba na cestě, rozhodl se zajít cestou zpátky zkontrolovat jižní lesík a odklidit tam přebytečné klestí. Návštěvníci tam každý rok odpalují bezhlavě ohňostroje a není výjimkou, že je návštěvnická sezóna samý lesní požár. Včera před odchodem z města se Štolba stavil na kus řeči s Porybným a ten chudák z toho má už měsíc neklidné spaní.

Když Štolba odklidil klestí, celý unavený se položil na kopečku u jižní kamenné brány, že si chvíli odpočine, ale během chvíle za teplého vánku a večerního zpěvu ptáků usnul.

Jakmile si Štolba promítl v hlavě včerejší výpravu, věděl, že stačí jít pár minut na východ k říčce a kolem ní pak kousek na sever.

A to už byl Štolba u městských bran a rozprostírala se před ním rozkvetlá Kazmadanská zahrada, kde se rozhodl navštívit Porybného, aby mu pověděl o uklizeném lesíku. Pak se zastavil i u Ludvíka, aby mu předal vyzvednutý kostým. Prošel přes městečko, které už ožilo prvními návštěvníky, a na svůj dvorek přišel právě včas, aby pozdravil první nedočkavce, kteří už nadšeně okukovali jeho koně a leopardy.

Štolba si promnul oči a uvědomil si, že to není bublání řeky, ale jsou to vlnky, které omývají přilehlý břeh. V tu chvíli si vzpomněl, že ho velitel kazmadanské stráže vyslal na cestu do hlavního města pro suvenýry, jichž má nedostatek. Velitel nechtěl, aby turisté, kteří navštíví město, odcházeli s prázdnou. Štolba chtěl tuto výpravu spojit s vyzvednutím jeho hřebelcovacích kartáčů. Ty však zapomněl vyzvednout a ke kazmadanskému molu se loď vrátila pouze s krabicemi plné suvenýrů. Štolba si povzdechl a řekl si, že turisté a hrdinové říší, kteří budou chtít získat něco víc, než jen suvenýry, dostanou za úkol vyrobení hřebelcovacích kartáčů pro jeho koně. Tyto koně zapomnětlivý a znavený Štolba nevyzvedl, a proto budou muset ti, kteří chtějí odměnu, jeho koně vyhřebelcovat, aby byly jejich hřívy krásné a nadýchané.

Poté, co nastoupil na loď, na níž vlála vlajka Kazmadanu, složil veškeré bedny se suvenýry a zamyslel se, že cesta do města je to dlouhá a bez mapy bude velmi obtížné se dostat za hradby. Také si uvědomil, že sám rozhodně nezvládne veškerý náklad odnést. Musel se tedy dostat co nejdříve ke svým koním, aby zapřáhl povoz schovaný v jeho stájích. Jeho největší starostí však byl směr, kterým se má vydat.

Štolba si však pamatoval, že Kazmadan je lemován skalami a věděl, že východní část hradeb se tiskne na přilehlou svojí zdí na skálu.

Rozhodl se tedy, že půjde podél skal, a doufal, že nenarazí na zlé stromy, které začarovala čarodějnice. Sotva mu tato myšlenka prolétla hlavou, už viděl tato nepříjemná stvoření před sebou. Byla tak blízko sebe, že Štolbovi znesnadňovala průchod. Vrátil se tedy na loď a snažil se vymyslet, jak je obelstí. Ne nadarmo se říká “dutý jako pařez”. Rozhodl se vyrobit si převlek pařezu, aby zvládl pokračovat v jeho cestě do města a doufal, že mu tato lest vyjde. Vyšla. Stromy si toho ani nevšimly a Štolba tedy pokračoval v cestě.

Skály se najednou začaly otáčet na jinou stranu a Štolbovi bylo už jasné, že jeho cesta najde svého cíle. Jen co přešel malý kopeček, už viděl první řadu hradeb, vedoucích podél řeky. “Měl jsem pravdu,” pomyslel si. Uviděl kamenný most a u něj stáli Arnošt a Jiří. Jeho tep se začal zpomalovat a Štolba si uvědomil, že našel cestu i bez ztracené mapy. Pozdravil strážné a zamával zahradnici a porybnému. Pavel a Ludvík mu vzdali hold zvednutými pažemi a Štolbovo srdce zaplesalo radostí, když uviděl Kazmadan připravený na oslavy 13. výročí. Navštívil velitele, který ani nedoufal, že Štolbu ještě někdy uvidí, následkem čehož se chystal vyslat své nejlepší posly, aby roznesli zprávu o zrušení nadcházejících oslav. Štolba nastínil situaci a velitel svolal své nejlepší strážce a vyslal je jako doprovod pro bezpečný návrat k lodi a zpět do města.

Aby však Štolba opět nemusel bloudit, poprosil velitele o novou mapu s nejkratší cestou z města k molu. Velitel, celý bez sebe, že oslavy mohou pokračovat, mu mapu s radostí předal, a Štolba se tak mohl vydat ke svým stájím, aby připravil povoz. Cestou však v dálce uviděl Jednorukého banditu a zavzpomínal na své mládí. Řekl si, že tedy vyzkouší své štěstí, když už se dostal bezpečně (i bez mapy) zpět do města, a u Hokynářky nakoupil pár žetonů. Po prvním zatáhnutí páky automatu se Štolba vrátil zpět do svých mladých let, kdy u těchto automatů strávil dny i noci. Ztratil tedy pojem o čase a od automatu ho dostalo až svolání k aréně, kterou Strážce arény začal ohlašovat pár minut před devátou hodinou večerní. Spěchal tedy ke svým stájím, zapřáhl své nejlepší koně za povoz. Udatní válečníci, kteří mají dělat doprovod při bezpečném přesunu beden, už čekali na smluvených místech a Štolba je všechny postupně vyzvedl a vydal se nejkratší možnou cestou k molu, u něhož byly přichystané bedny. Ty Štolba pracně složil z nákladového prostoru lodi. Jeho koně letěli jako vítr, že i silní bojovníci měli problémy se udržet, aby nespadli z povozu.

Štolba, společně se svojí osobní stráží, naložil bedny se suvenýry a stejnou cestou se vrátili zpět za hradby města, kde je už čekal velitel, aby jim sdělil, kde mají být bedny uskladněny. Potřásl Štolbovi rukou, srdečně mu poděkoval a znavený Štolba musel být doprovázen k jeho domu, kde padl vyčerpáním do své postele a usnul.

Štolba se znovu pořádně rozhlédl hledajíc jakýkoliv záchytný bod, avšak kromě stromů a trávy nic neviděl. Toto místo vůbec nepoznával, navíc se mu stále trochu motala hlava. Včera to trochu (nebo spíše hodně) přehnal s pitím když oslavoval novou dodávku císařských leopardů pro oslavy výročí společně s ponocným. Proč jen musel ponocný donést lahev Wisky Spicy Mithra, teď již chápal jeho slova že zaručeně každého uzemní...

Po chvilce si všimnul stínu u svých nohou, otočil se a zjistil, že se nachází u vysoké skalní stěny. Konečně se měl čeho chytit. Vyrazil tedy na cestu podél stěny za zvukem vody. Cesta byla daleká takže měl dost času na přemýšlení. Včera to s pitím sice přehnal, ale proč se ocitl zrovna tady? Věděl že ho včera někdo žádal o pomoc, ale kdo a s čím? Přemýšlejíce a dívajíce se k nebi nedával pozor na cestu, zakopl o kořen a svalil se k zemi. Ze zadní kapsy mu vypadlo pár masek. Teď mu to došlo. Měl je rozdat mezi stromy duchů aby měli bojovníci pro lazebnici co získávat. Dělal to pro ni přece už dvanáctkrát. Stále však nevěděl kde je a tak pokračoval dál k vodě.

Po dobré půl hodině cesty dorazil na mořskou pláž. Byl velmi překvapen jelikož se musel vydat na špatnou stranu. V dálce uviděl jediný místní přístav. Pomyslel si, že jakmile se k němu dostane, musí už cestu domů najít. Do přístavu přece chodil často, dokonce přímo včera pro leopardy. Vydal se po pláži. Po cestě posbíral pár mušlí, které měl v úmyslu dát Yonahovi, aby je tajně prodal na tržnici. Bylo to sice zakázáno, ale živit 30 koní není zadarmo.

Dorazil do přístavu. Prošel hlavní molo, hledajíc někoho, kdo by ho na cestě doprovodil. Přístav byl však zrovna prázdný. No nic. Vydal se tedy po cestě směrem k domovi. Zde to již poznával. Prošel kamennou bránou a mířil si to směrem k levému mostu. Co se však nestalo. Poslední zbytky Mithry si vybrali svou daň. Zamotala se mu hlava a opět skončil na zemi. Když se znovu probral už se stmívalo. Kromě jedné maličkosti si vzpomínal na všechno. Tou maličkostí však byl směr kudy jít. A tak se stalo, již podruhé, že se vydal směrem špatným.

Slunce se blížilo k obzoru když dorazil na kraj lesíka. Nevzpomínal si, že by nějaký na cestě mezi přístavem a městem byl, ale přičítal to svému stavu a pokračoval dál po kraji lesa. Poslední sluneční paprsky ozářili stromy kolem on však stále pokračoval lesem dál. Jelikož byl červen, bojovalo světlo celkem dlouho, nakonec ho však tma přeci jen přemohla a snesla se na les. Štolba téměř neviděl na cestu a sem tam narazil do nějakého stromu či pařezu. Bylo mu jasné že se ztratil, když v tom uviděl v dálce světlo, světlo z ohně jak se správně domníval. To musí být pochodně na hradbách a zamířil k nim. Místo hradeb dorazil k obrovské hořící skále pomalované neznámými runami. Nyní si uvědomil dvě věci, dobrá zpráva byla že konečně věděl kde je. Špatná zpráva že vlezl na to jediné místo v Kazmadanu kam není radno chodit a to přímo do doupěte mága pomsty. Ač se to nemusí zdát, monstra v Kazmadanu jsou vůči jeho obyvatelům přátelské až na jedno jediné. A toto jediné monstrum stálo přímo naproti němu naštvané, že ruší jeho večerní odpočinek.

Štolba rázem vystřízlivěl. Bez přemýšlení zahnul doprava běžel co mu síly stačili. Mag jej chvíli pronásledoval, ale pak jej setřásl. Když se celý udýchaný zastavil, zjistil že opustil les a stojí uprostřed nějaké pěšiny. V dálce znovu uviděl malá světýlka a dal se směrem k nim. Tentokrát to přece musejí být hradby. A naštěstí byly.

Došel k pravému městskému mostu kde potkal strážného Bonifáce a Cyrila. Ti ho nadšeně uvítali. Všichni ve městě si o něj dělali obavy. Vylíčil jim svůj příběh a vydal se směrem k domovu. Byl totiž velmi unaven a těšil se do postele. Bonifác se vydal sdělit novinu veliteli a Cyril zůstal střežit bránu. Štolba došel domů kde dostal vynadáno od ženy, ale jen trochu, byla nakonec ráda že se jí vrátil živý a zdraví. První paprsky slunce probleskovali na východě když ulehal do postele. Něco ho však tlačilo v kapse. Z hrůzou zjistil že zapomněl rozdat masky a první bojovníci tu budou již za pár hodin....
Poznámka k mapě: kruh označuje místo probuzení. červeněn je označena jeho cesta ve dne, modře v noci.

Vyděšený Štolba si rozčíleně prohrábl vlasy a pokračoval ve svém hledání mapy. Vzpomněl si, že ji naposledy měl ve svém oblíbeném úkrytu, kterým byla stará, opuštěná jeskyně nedaleko Kazmadanu. Odebral se tedy na cestu ke svému úkrytu, přičemž se snažil vyhnout nestvůrám, které v okolí hradu žily. Cestou k jeskyni se setkal s několika místními obyvateli, kteří ho varovali před nebezpečím. Vyprávěli mu hrůzné historky o Kmenu pomsty, který svou sílu čerpá z hněvu mrtvých, o Stromu pomsty, jehož větve jsou zahaleny temnotou a způsobují nešťastnou smrt každému, kdo se jich dotkne a o Pařezu pomsty, který se dokáže proměnit v smrtící past. Avšak nejvíce se všichni báli Mága pomsty. Legenda pravila, že tento magický tvor vznikl spojením kostí zemřelých bojovníků a železného brnění. Byl znám svou nekompromisní odplatou a využíval temnou magii k trestání každého, kdo se mu postavil do cesty.

Štolba se zatvářil ještě více vyděšeně, ale přes svůj strach si uvědomil, že mapa je nezbytná pro úspěšné nalezení cesty zpět do Kazmadanu. Rychle zamířil ke svému úkrytu, kde doufal, že mapu najde. Když konečně dorazil ke vchodu do jeskyně, zděsil se. Vstup byl zavalen obrovskými balvany, což naznačovalo, že se někdo pokoušel překazit jeho plány. Přesto se nevzdal a s veškerou silou začal odklízet kameny, aby se dostal dovnitř. Po dlouhém a vyčerpávajícím úsilí se mu nakonec podařilo vstoupit do jeskyně. Když Štolba rozsvítil svíčku, spatřil něco, co ho zcela šokovalo. Jeho úkryt byl zcela vypleněn, všechny jeho poklady a mapy byly odcizeny.

Zoufalý Štolba si uvědomil, že je zde někdo, kdo mu chce zamezit v plnění jeho povinností. Bylo jasné, že je zapotřebí porazit ty, kdo mu chtějí znemožnit nalézt mapu a co nejdříve připravit Kazmadan a jeho dvůr na příchod turistů. Přísahal, že najde pachatele, který se pokusil odcizit jeho cenné věci a odčiní všechnu ztrátu, kterou utrpěl. Štolba zůstal ve vypleněné jeskyni, sevřen pocitem zklamání a vzteku. Věděl, že musí jednat rychle. Bez mapy nebyl schopen najít hrad Kazmadan. Rozhodl se vydat na nebezpečnou cestu. Přemohl svůj strach a vydal se do temných lesů, kde se měla skrývat temná síla. Na své cestě potkal mnoho nebezpečí a nestvůr, které se mu snažily zabránit v pokračování. Ale Štolba neuhnul ani o krok. Připomněl si rady místních obyvatelů a snažil se vyhnout Kmenu pomsty, Stromu pomsty a Pařezu pomsty. Štolba se dostal do nitra lesa. Tam spatřil temný záblesk magie, který ho vyděsil i přesto, že byl již zocelen mnoha hrůzami. Byl to Mág pomsty, tvor plný zlosti a moci, který se zjevil před Štolbou. Mág pomsty: "Měl by ses bát, malý Štolbo," zahřímal Mág s chladným smíchem. Mág pomsty: „Tvá snaha je marná. Tvé poklady jsou mé a mapa, kterou tak toužíš nalézt, je ztracena navždy". Štolba se nelekavě postavil proti Mágovi. Jeho odhodlání bylo silnější než strach, který ho na chvíli zamrazil. Štolba: „Poklady a mapa jsou možná momentálně tvé, ale vím, že tvá moc je pouze dočasná," prohlásil Štolba s pevným hlasem. "Ty můžeš ukrást fyzické věci, ale nemůžeš ukrást mou odhodlanost a vůli.“
Mág pomsty se zasmál, jeho hlas byl plný zloby a pohrdání. "Ty si myslíš, že se dokážeš postavit mně, mocnému Mágovi? Jsem strážcem tohoto lesa a tvůj osud je zde zemřít."
Ale Štolba neztratil svou odhodlanost. Sáhl do svého vnitřního nitra a vytáhl sílu, která ho poháněla. Vytvořil si v hlavě plán a pochopil, že k porážce Mága pomsty bude potřebovat něco více než fyzickou sílu.

Štolba: "Možná jsi mocný, ale jsi také odkázán na svou temnou magii," odpověděl Štolba klidně. "Tvá moc pochází z hněvu a nenávisti. Ale já věřím, že spravedlnost a síla dobra jsou mnohem silnější. A já jsem zde, abych tě přemohl."
Slova Štolby Mágovi pomsty vadila a rozzlobila ho ještě více. Roztříštil vzduch temným zaklínadlem směrem ke Štolbovi. Štolba byl připravený a provedl úskok stranou. Dostal se blíže k Mágovi a v jediném okamžiku se dotkl jeho ruky.
Magický impulz proběhl skrz tělo Štolby a Mág pomsty ucítil sílu dobra pronikající jeho tělem. Jeho temná magie začala slábnout a jeho zlost a nenávist byly nahrazeny pochybností.
"Příště si dvakrát rozmysli, s kým se snažíš střetnout," řekl Štolba s klidem. "Nyní mi dej zpět co mi patří."
Mág pomsty, oslabený Štolbovým dotykem, vzdoroval. Ale Štolba byl neoblomný. Využil zbývající zbytky své síly a svedl s Mágem poslední souboj. Jeho síla dobra byla silnější než síla temnoty, a tak Štolba pokořil Mága pomsty, který padl k zemi.
Štolba se rychle přikrčil u Mágova těla a prohledal jeho brnění. Tam nalezl ztracenou mapu, kterou toužil získat. Pocítil vlnu radosti a úlevy, ale také věděl, že jeho úkol ještě neskončil.

Štolba posbíral své poslední síly, a opět se dostavil do Kazmadanu. Lidé se na něj dívali s úžasem, když dorazil zpět. Okamžitě se pustil do práce a začal připravovat svůj dvůr s koňmi na oslavy Kazmadanu a pro příchozí návštěvníky.
Během několika hodin byl dvůr plný života, lidé přicházeli ze všech stran, aby oslavili společně slavnosti v Kazmadanu a obdivovali Štolbovu odvahu.
Štolba se stal hrdinou a jeho příběh se šířil po celém kraji.



Děkuji za pozornost.