Zločiny v Sinfortii

[tomokoco]

Další příběh je tu, snad se vám bude líbit.

5. příběh - Sehraná dvojice
Sinfortia, Ledová hora
„Vypadá to na nový rekord, Johne!“
Sura seskočil z koně na zasněženou cestu a vyzvídal: „Ano? Kolik je to?“
„Dvě minuty a třicet dva vteřin!“
„No, chtěl bych to spíš zkusit pod dvě a půl minuty.“ zabrblal sura.
„Pro dnešek by to ale stačilo. Ten tvůj kůň už je úplně vyčerpaný, jsme tu už od rána! Nechceš přece, aby onemocněl? To by byl s celým závodem konec,“ napomenul ho Gerald. Jeho starý známý si ale jenom odfrkl a znovu na koně vyskočil. „Ten toho vydrží hodně. A teď si připrav stopky, zkusím tu trasu projet znovu.“
Mezitím
„A vy jste kdo?“ otočila se ninja Susan na detektiva, který vešel do biologova stanu.
„Promiňte,“ omlouval se muž. „Zastupuji válečníka Silvestra jako porotce. Nemůže se totiž zúčastnit. Tady to máte písemně.“ Podal jí velkou obálku. Ninja si ji vzala, ale nevypadala nijak nadšeně. Naopak. „No, to je trochu,...nepočítali jsme s tím.“
„Snad to není tak velký problém. Mohla byste mě seznámit s pravidly a s ostatními členy poroty?“
„No jistě,“ přikývla Susan a křikla do zadní čísti stanu. „Tony! Georgi! Máme tu menší změnu.“
Ninja Tony a šaman George se objevili u nich a nechápavě zírali na detektiva. „Tady ten pán zaskakuje za Silvestra,“ sdělila suše.
„Tak počkat,“ zamračil se Tony, ale Susan mu dupla na nohu. „Samozřejmě vás tu co nejsrdečněji vítáme. Seznámila vás už Susan s pravidly?“
„Právě jsem se na to chystala,“ zavrčela ninja. „Tak tedy, závodu se zúčastní dva nejlepší závodníci ze Sinfortie, jedná se totiž o finále. Válečnice Luisa a sura John vyrazí zítra přesně v devět hodin ráno odtud do jeskyně vyhnanství, v níž se pokusí najít osobu, která jim vydá další instrukce. Ta osoba je pošle do ohnivé země, kde musí najít někoho, kdo jim řekne, aby projeli celým Jayangem a Yonganem zase zpět sem. Ten, kdo tu bude první, vyhrál. Je to jasné?“
„Samozřejmě,“ přikývl detektiv. „Jenom nechápu, k čemu je v takové soutěži porota, my přece vítěze určovat nebudeme.“
George klidně odpověděl: „My musíme zdálky na všechno dohlížet, vyhlásit výsledky přede všemi diváky a tak dále.“
„A taky budeme dávat pozor na to, aby se tu nic nesemlelo,“ připomněl ninja Tony a napil se vína.
O několik hodin později
Surka Kate právě chystala jídlo pro koně, když jeho majitelka, válečnice Luisa, vešla do ohrady u pacholka.
„Ahoj, Kate,“ pozdravila Luisa svou sestru, která měla za úkol se o koně starat.
„Čau Luiso. Tak jak se cítíš?“
„Jsem hrozně nervózní. Vždycky jsem snila, že se dostanu do finále, a teď je to tady!“
„Však to taky zítra vyhraješ.“
„To právě nevím. John je vynikající závodník a má rychlejšího koně. Mám šanci pouze v případě, že nebude moct najít další instrukce.“ Pohlédla na prázdné místo ve stáji. John a Gerald se totiž ještě nevrátili z tréninku v Ledové zemi.
„Měli bychom jít domů, už se začíná stmívat,“ pronesla Kate. „Musíš se co nejlépe vyspat.“ Warka souhlasila a obě dvě tedy vyšly z ohrady ven.
O půl hodiny později
Jonh zůstal v Ledové zemi déle než předpokládal, ale když se setmělo, rozhodl se vrátit domů za svou přítelkyní. Zavedl koně do ohrady a dal mu něco k snědku. „Zítra to vyhrajeme,“ šeptl a kůň vesele zamával ocasem.
Mezitím
„Kam chcete ještě tak pozdě jít?“ zeptal se detektiv šamana George, když společně mířili ze stanu na náměstí. „V noci mám ve zvyku dole u moře rybařit. Baví mě sledovat vodu, poslouchat ji a bavit se přes okno s rybářem. Hlavně ten zvuk vln je velmi uklidňující. Nechcete se taky přidat?“
Ninja se zamyslel. „Tak dobře. Třeba po tom otravném odpoledni přijdu na jiné myšlenky.“
„No ano. Susan a Tony jsou zvláštní společníci a pořád mluví jen o sobě. Už mě to taky unavuje.“
„Proč jste se vlastně připojil jako porotce?“ zajímal se ninja. „No,...“ zaváhal George. „Mám rád takové soutěže, i když dají hodně práce. A přestaňte mi vykat, je to nesnesitelné.“ Poté vyrazili k moři.
V noci
Někdo se potloukal po Yonganu. Byla to osoba, která měla namířeno do města, ale přerušila ji hlasitá hádka ze stanu porotců. Dobrodruh tedy přišel blíž a zaposlouchal se. „Jestli se tomu koni něco stane, Tony, bude jasné, že jsi to udělal ty.“
„Nepřeháněj, ano?“ okřikl Tony ninju Susan.
„Všechno proběhne podle plánu a nikdo na to nepřijde. Kam jsi to vůbec schovala?“
„Sem,“ ukázala Susan na nějaké místo ve stanu. „A co když nám ten hlupák všechno překazí? To bude konec!“
„Nezjistí, že jsme to byli my, neboj se.“
„Měli bychom si to ještě jednou zopakovat.“ Tony a Susan si pak předříkali celý svůj plán a osoba skrytá ve stínu jej celý vyslechla.“
O půlnoci
Vrátka u ohrady s Luisiným a Johnovým koněm se otevřela. Někdo neznámý se vkradl dovnitř. Opatrně z kapsy vytáhl lahvičku a celý její obsah vylil do koryta s vodou, z kterého pil Johnův kůň. Poté se přesunul k polici s květináči plnými bylin na oživení koně a všechny je naházel do velkého pytle, který si přehodil přes ramena. „Ano,“ pomyslel si. „John se teď závodu rozhodně nezúčastní.“ Když byl se vším hotov, znovu vrátka zavřel. Pak vytáhl z plátěného pytle luk a jeden šíp, zamířil, a vystřelil ho proti koni. Trefil se, a tak se ztratil ve stínech uličky.
Časně ráno
Kate zamířila do stáje, aby nakrmila Luisina koně a aby jej připravila na závod. Když ale došla až k ohradě, zjistila, že tu něco nehraje. Johnův kůň ležel bez hnutí na zemi a trčel z něj jeden šíp.
Již za pár minut byl detektiv i s Geraldem na místě a prohlíželi si mrtvolu koně. „Nechci ani pomyslet na to, jak bude John vyvádět, až svého koně spatří.“
„Snad se to ani nemusí dozvědět. Mohla byste nám prosít podat bylinu na oživení, Kate?“
Surka bezmocně pokrčila rameny. „Samozřejmě jsem je už hledala, ale jsou všechny pryč. Všechny! Než seženeme nové, závod začne!“
„Přece nemůžou začít, když se zúčastní jen jeden závodník!“ křikl Gerald.
Detektiv si povzdechl: „Susan mě včera seznámila s pravidly. Závod může být odložen v případě, a to pouze v případě, že se nemůže zúčastnit žádný závodník. Luisa může klidně závodit sama.“
Kate odešla a místo ní do místnosti vešla nějaká žena.
„Musím vás požádat, abyste odešla, madam“ řekl jí detektiv. „Toto je místo činu.“
Žena se usmála a odložila si kufřík vedle koně. „Jmenuji se Anna a dnes jsem nastoupila do práce jako soudní lékařka Sinfortie a jdu ohledat mrtvolu.“
„O tom nám nikdo neřekl!“ zamračil se Gerald, ale Anna už prohléžela mrtvolu a nevěnovala mu pozornost.
„Tak co si o tom myslíte?“ vyzvídal ninja.
„No, ten šíp v něm není zabořený nijak hluboko a smrt určitě nezpůsobil. Spíš mě zneklidňuje ta kapalina v korytu.“
Ninja se tam naklonil a poznal sytě oranžovou kapalinu. „Já vím, co to je!“ zamumlal.
„Pravděpodobně lektvar okouzlení smíchaný právě se dvěma kakikvěty.“
„Ano, mám stejný názor,“ zamračil se detektiv. „Ale proč by mu někdo nalil jed a střelil po něm šíp?“
„Třeba tu máte dva pachatele,“ pokrčila Anna rameny. „Bylinu na oživení máte?“
„No, bohužel ne. Někdo všechny odnesl.“
„V tom případě pro nějakou skočím,“ uzavřela to lékařka. „Donesu to někdy odpoledne.“ Poté odešla pryč. „O tom jedu jsem nikdy neslyšel,“ přiznal se Gerald.
„Taky není příliš známý. A to je také úkol pro vás – o tomto jedu ví jenom pár lidí. Zeptejte se tedy Baek-Goa, Huahn-Soa, Druida a Becalela, komu o směsi řekli.“
„A vy uděláte co?“
„Půjdu za Susan a Tonym. Snad se dozvím, proč měl kůň v těle jeden z jejich šípů.“
Cestou ze stáje potkal Johna, který se tvářil velice naštvaně.
„Co se stalo?“
„Někdo vám otrávil koně. A nemáme bylinu na oživení. Ale nebojte se, určitě zjistíme, kdo to udělal.“
„Ano, samozřejmě,“ rozčílil se John. „A dopadne to stejně jako s tím brněním. I když jste zjistil, kdo ho ukradl, nikdy jsem nedostal to brnení zpět. Spíš raději nejprve sežeňte bylinu na oživení, abych ten závod stihl!“
„Nechte mě, prosím vás, dělat moji práci.“
Rozčilený sura zůstal na místě a jen přihlížel, jak ninja míří k biologově stanu.
Ve stanu byl pouze šaman George a četl si nějakou knihu. Tvářil se velmi znepokojeně, pravděpodobně tedy už slyšel o útoku na koně. Když ninju spatřil, odložil spis na stůl a spustil:
„Něco takového se dalo čekat. Kdyby bylo po mém, úplně bych ten závod odložil.“
„Co myslíš tím, že se to dalo čekat?“
„Taková akce vyvolá mezi všemi fanoušky a zúčastněnými velké napětí. Nikdo neví, kdy se v takové situaci něco semele.“
„Máš na mysli něco konkrétního?“
„No,...vlastně ne.“
„Kam jsi šel včera v noci po tom rybaření?“
„Chtěl jsem jít ještě do stanu, ale nakonec jsem se vrátil domů.“
„Proč sis to rozmyslel?“
„Když jsem došel až ke stanu, slyšel jsem, jak se uvnitř Susan s Tonym hádají. Nechtěl jsem se do toho míchat, proto jsem odešel.“
„A neslyšel jsi, o čem mluvili?“
„Vlastně ano. Říkali něco o šípech. Susan Tonyho nabádala, aby si nespletl Johnova koně s Luisiným. Pak ukázala na tento stůl. Víc už si nepamatuji.“
„Takže...to udělal Tony?“
„Nevím, nezdá se mi to. Každopádně – teď musím jít domů a připravit se.“
„Tu knížku si s sebou nevezmeš?“
„Co? Aha, ne, není nijak zábavná.“ Když se detektiv díval, jak ji George uklízí do zásuvky, všiml si luku a šípů na stole. „K čemu tu Susan a Tony mají ty šípy?“
„Vadí to hodně?“ ozvala se Susan, když vstoupila do místnosti.
„Mohl bych to zabavit a označit jako důkaz,“ sykl na ni stejným tónem. „Je klidně možné, že právě tímto lukem někdo po koni vystřelil. I když...vražednu zbraní byl přece jed. Je snad možné, že,...“ ani nedokončil myšlenku a otevřel zásuvku ve stole, našel tam ale jen štosy papírů. V druhé byla kniha, kterou zde George uložil, třetí byla prázdná, ale ve čtvrté, poslední zásuvce ležely dvě lahvičky. Jedna byla prázdná a druhá plná oranžové tekutiny. Ninja Susan se usmála, jak se jí ulevilo, pak si ale všimla dvou lahviček a úsměv na tváři se změnil v kamenný výraz.
„Je možné, že lahvička jedu zůstala tady,“ dokončil ninja svou větu vítězoslavně.
„Ale jděte. Mohl to sem dát kdokoliv.“
„To je sice možná, ale není to důvod k tomu, abych vyloučil z podezření vás i Tonyho.“
Vtom vstoupil do místnosti i jmenovaný ninja. „Děje se něco?“ zeptal se.
„Ano. Poznáváte tuto lahvičku?“ ukázal, ale ninja se zatvářil naprosto zmateně. „To tedy ne. Měl bych?“
„A tento luk?“ pokračoval detektiv a sledoval, jak Tony strnul hrůzou.
„No,...no samozřejmě. Ten je můj.“
„Dobrá. Zatím ho na nějakou dobu zabavím a ty lahvičky také. Přeji pěkný den.“
S těmi slovy odešel ven a nechal všechny tři zmatené porotce uvnitř. Rozhodl se, že se jich na hádku zeptá, až bude mít pohromadě víc důkazů.
O hodinu později
„Informace se po celé Sinfortii za ty tři měsíce rozšířila. O tom jedu tedy může vědět kdokoliv.“ Mrkl na hodinky. „Závdo za deset minut začíná. Co budeme dělat?“ „Předvolám Luisu n výslech. Nebude se moci zúčastnit v daném termínu a závod bude odložen přesně o dvanáct hodin, jak je to uvedeno v pravidlech.“
O chvíli později
„Já bych se toho závodu v tomto termínu stejně nezúčastnila, nebylo by to spravedlivé.“
„Opravdu? Nedoufala jste náhodou, že vám projde usmrcení koně, abyste sama měla šanci na výhru?“
„Neslyšel jste?“ zamračila se Kate, která přišla i s Luisou. „Moje sestra se závodu zúčastní až ve chvíli, kdy bude moct nastoupit i John.“
„Hmm, no dobře. Kde jste vy dvě včra v noci byly?“
„Doma, kde jinde?“ obořila se na ně Kate. „Luisa si potřebovala odpočinout. Doprovodila jsem jí domů a pak jsem odešla k sobě domů. Ale viděla jsem George, jak odchází ven z města ještě s někým. Třeba si šel k Yu-Hwanovi namíchat jed. Co kdybyste vyslechl jeho?“
„Dostaneme se ke všem podezřelým. Ještě poslední otázka – když jste odcházeli ze stáje, neviděli jste někoho, kdo by tam třeba čekal, až odejdete?“
„Ne, všude bylo pusto a prázdno. Jsme přece na Sinfortii.“
Když obě ženy odešly, otočil se ninja na Geralda. „Tak co si o tom myslíte?“
„Podle mě to udělala Kate. Řekl bych, že chtěla zajistit své sestře vítězství, a prostě se to snaží hodit na George. Nepočítala s tím, že Luisa bude chtít závod odložit, a proto je tak naštvaná. Ostatně bylo docela chabé tvrzení, že viděla George ještě s někým odcházet z města. S kým asi?“
„Se mnou. Šli jsme lovit ryby. Ale právě to Katino svědětcví mě znepokojilo. Co když mě George chtěl prostě jen vylákat z města a jsou v tom namočení všichni porotci? Když si vzpomenu, jak se Susan a Tony zatvářili, když jsem jim řekl, že jsem nový porotce...třeba měli nějaký plán, kterého se měl zúčastnit i Silvestr. No jasně, zapadá to do sebe! Tony na koně ve spěchu špatně vystřelil, protože zahlédl Kate, která se v tu chvíli přiblížila a nalila koni jed.“
„No, to je dost možné, ale pořád nechápu, proč by porotci chtěli Johna vyřadit ze soutěže.“
„Třeba jim za to Luisa zaplatila, ale Kate o tom nevěděla. Pojďte, přesvědčíme George, aby nám řekl pravdu.“
O hodinu později
„Ne, tak to rozhodně nebylo,“ ohradil se George. „Rybařit chodím každý den, klidně se zeptejte rybáře.“
„Tvrdíš tedy, že jste žádný plán neměli?“
„Rozhodně ne!“
Detektiv si sedl a zpříma pohlédl na šamana. „Našli jsme lahvičku s jedem, který koně usmrtil. A to ve vašem stanu. Také se tu povaloval luk, kterým byl kůň postřelen. Asi víš, že vražda koně není podle zákoníku Sinfortie nijak závažná, ale přesto tě můžeme obvinit z poškození cizího majetku nebo i z týrání zvířat. Raději tedy řekni všechno, co víš, a to týrání odvolám.“
Šaman se zhluboka nadechl a spustil:
„Já nevím, opravdu nevím, kdo toho koně zabil. Ale Tony to rozhodně neudělal.“
„Jak to? Přece jsi tvrdil, že jsi slyšel, jak se no tom se Susan domlouvá.“
„Ano, něco podobného jsem zaslechl, ale copak si vážně myslíš, že Tony, jeden z nejlepších lukařů v červené říši, by předvedl tak mizernou ránu? I když měl naspěch?“
Když ninja nic neodpověděl, změnil George téma. „Start závodu se odkládá na devět hodin večer. Předpokládám, že do té doby bude ten kůň opět zdravý.“ Poté už nic neřekl, a proto ninja i s Geraldem vyšli ven ze stanu.
„Klidně to mohl být on,“ zamračil se válečník. „Třeba jen chtěl, aby to vypadalo, že vás vylákal pro potřebu těch dvou, ale koně nakonec zabil sám, když se vrátil.“
„Ale proč? Proč?“
„Třeba něco má s tou Luisou a chtěl, aby vyhrála. Každý tady může mít několik různých motivů, to zjistíme jen těžko. Nebo ho mohla uplatit.“
„Ale jděte. I když – vlastně by to taky sedělo. Tu hádku mezi Tonym a Susan si mohl vymyslet. Ti dva by ji samozřejmě popřeli, ale my bychom spíš předpokládali, že jednoduše nechtějí přiznat, že vymýšlejí nějaký plán. A jed i luk tam mohl nastrčit lépe, než kdokoliv jiný. Jenže před chvílí se nám dušoval, že ti dva s tím nemají nic společného. Co se to tu vlastně děje? Víte co, Geralde, promluvíme si ještě s Johnem. Toho jsme nějak vynechali. Ale měli bychom to nechat až na odpoledne, mám hrozný hlad.“
„Tak teď vám nerozumím. Pokud je někdo, komu by smrt koně nebyla ani v nejmenším prospěšná, je to právě John.“
„Mohl naprosto jednoduše koně zabít, aby se start odložil. Třeba se mu nechtělo vstávat tak brzo a počítal s Luisinou obětí. V tom případě by nakládal jen se svým vlastním majetkem a nedělal by nic nezákoného.“
„To je naprosto absurdní.“
„Taky si myslím. Ale stavit se za ním můžeme, ne?“
Pozdě odpoledne
„Promiňte, že mi to trvalo tak dlouho,“ omlouvala se lékařka Anna, když předávala Johnovi bylinu na oživení. „Narazila jsem totiž na jisté komplikace.“ Sura však byl v lepší náladě než ráno, a tak se na šamanku nezlobil. Předal bylinu Pacholkovi a nechal si oživit koně.
„Asi jste ještě nepřišli na to, kdo to udělal, že?“
„Bohužel ne. Ale uděláme vše, co bude v našich silách.“
„Raději se už nenamáhejte. Vlastně se nic nestalo, kůň je opět naživu a závod se bude konat. Jenom se s ním na chvíli projedu.“
S těmi slovy velkou rychlostí stáj opustil.
V devět hodin večer
„Nejprve dojedete do Jeskyně vyhnanství, a poté tam najdete nápovědu pro další cestu. Odpočítej to, Georgi!“
„Můžete vystartovat za tři,“ vykřikl šaman a Luisa i John se nachystali, „dva, jedna, teď!“
John byl očividně rychlejší než Luisa a ztratil se jako první. Diváci nadšeně povykovali a běželi za ním. Susan, Tony i George také zmizeli, aby dohlédli na průběh závodu. Detektiv ale zůstal ve stanu s Geraldem.
„Je mi jedno, co John říká. I tak musíme pachatele najít.“
„Souhlasím. Ale co budeme dělat?“
„Pořád mi vrtá hlavou ta hádka, o které George mluvil. Co se vlastně tehdy dělo?“
„Susan na Tonyho křičela, aby si nespletl koně. Vždyť je to naprosto jasné, určitě to byli oni!“
„Počkejte. Tony se poté zeptal, jestli Susan má nějakou věc. Ona řekla že ano a otevřela zásuvku.“ Detektiv namátkou jednu vybral, ale ta byla prázdná. Otevřel tedy další a našel něco, díky čemuž pochopil, co se tu vlastně stalo. V zásuvce ležel svazek, na němž se skvěl nápis Sehraná dvojice.

Spoiler:

„No jistě! To je ta kniha, kterou si George četl a spěšně ji schoval, když jsem přišel. Tvářil se tehdy velmi nespokojeně. Když toho večera slyšel hádku, Susan mluvila o tomto svazku, nikoli o lahvičkách jedu. Ty byly dodány až později.“
„Koně tedy vážně zabil George?“
Ninja však válečníka neposlouchal a otevřel knihu na první straně, kde si přečetl velký nadpis – SEHRANÁ DVOJICE - ANEB JAK JSME PŘIŠLI K PENĚZŮM. Zalistoval dál a někde v polovině knihy našel tento zápis:

Zdrařilé zamaskování – srpen 2013 – Susan.

Dnes jsem potkala Johna a napadlo mě, že zjistím co chystá, což se ukázalo jako dobrý nápad. Gerald se mu totiž rozhodl předat brnění, čehož jsem využila a s pomocí náhodní osoby i velké dávky důvtipu jsem brnění sebrala. John se mi sice kvůli menší chybě dostal na stopu, brzy jsem ho však setřásla, takže si neuvědomil, že jsem to byla já. Vyneslo nám to kolem 600kk.

Hned pod tímto článkem byl další, který detektiva stejně zaujal.

Podvedený zloděj – září 2013 – Tony

Vetřel jsem se do cechu Slamaci a zahájil jsem korespondenci se surou, který do daného cechu chtěl také vstoupit. Po dlouhém vyjednávání a plánování jsem se dostal ke všem penězům z jeho bývalého cechu. Nakonec jsem mu namluvil, že mi peníze také někdo ukradl. Vyneslo nám to asi 50kkk.“

Detektiv nevěřil svým očím, kolik podvodů a zlodějin stihli ti dva v poslední době provést. Všechno si pečlivě zapisovali do této knížky, aby náhodou na nic nezapomněli. Byla to pro ně taková trofej, aby se při každém přečtení mohli pokochat tím, jak skvěle si kdy vedli. Otočil listy až na poslední popsanou stránku a pustil se do čtení.

Nezvěstný – únor 2014 – Tony

Dostali jsme se do poroty závodu jezdeckých zvířat a naskytla se nám perfektní příležitost na výdělek. Tentokrát nám ale musí výjimečně pomoci i Silvestr. Susan navede Johna do jednoho zákoutí v ohnivé zemi, samozřejmě během závodu. Tam budu čekat i já, schovaný za velkým balvanem a ve chvíli, kdy Silvestr Johna zastaví, bude předstírat, že mu má předat nápovědu na další pokračování v cestě. V tu chvíli suru jediným jedovatým šípem zneškodním a společně se Silvestrem překulíme jeho tělo do lávové říčky, takže po něm nezbude jediná stopa. Silvestr se s koněm okamžitě vydá za osobou, s níž máme domluvený prodej toho nejlepšího koně v Sinfortii. Poté se okamžitě vrátíme do stanu porotců, zatímco si všichni budou myslet, že John se někde ztratil. Bude považován za nezvěstného.

„Tak takhle to celé je!“ vykřikl ninja. „Když se Tony se Susan hádali a Susan řekla, že se nemá koni nic stát, pouze ho upozorňovala, aby dobře vystřelil, a zabil Johna. Musíme se tam okamžitě vydat!“
„Už je pozdě,“ zasmála se Susan, když vešla do stanu. 1kkkk za koně, to je slušný výdělek, že? Samozřejmě neexistuje žádný záznam o našem obchodu a tudíž jsme z toho venku.“ Tony se přiblížil k detektivovi a vytrhl mu knihu z rukou.
Gerald znechuceně vykřikl: „Nikdy nevíte, kdy tudy projede vlna kontrol. Když nedokážete, odkud ty peníze máte, můžou se domnívat, že šlo o získání peněz za žádnou viditelnou protihodnotu. Víte přece, jak to tu chodí.“
Susan se zasmála. „Ty jsi ale hlupák! Ti největší podvodníci, což jsme právě my, z toho vždy beztrestně vyklouznou. Víte přece, jak to tu chodí,“ zopakovala posměšně jeho předchozí větu.
„Řekl bych, že teď nemáte jediný důkaz,“ zašklebil se Tony a mával knížkou.
„Máme Georgovo svěděctví,“ namítl Gerald. „Slyšel vás, jak diskutujete o tom svém plánu. A taky si přečetl ten svazek.“
„O tom svazku se nikdy nikdo nedozví. A George je jen jedna jediná osoba a my jsme dva. Řekl bych, že soud se přikloní spíš na naši stranu.“
Gerald moc dobře věděl, že mají pravdu. Otočil se bezradně na detektiva, který zamyšleně hleděl na svazek Sehraná dvojice v ninjově ruce.
„No,“ prohodil ledabyle, „řekl bych, že máme ještě jednoho svědka.“
„Ano?“ zasmála se Susan. „Jestli máte na mysli Silvestra, šeredně se pletete. Popře naprosto všechno.“
„Myslíte? Nepřipadá vám divné, že předal pozvánku právě mně? Třeba chtěl, abych na to přišel. Ale i přesto mluvím o někom jiném. O osobě, která vyslechla kompletně celý váš plán. O osobě, která zabila Johnova koně.“
Chvíli bylo naprosté ticho, jak všichni sledovali detektiva.
„Předpokládal jsem, že vrah Johnova koně nechtěl, aby se John závodu zúčastnil, protože chtěl zajistit Luisinu výhru. Ovšem ta osoba ve skutečnosti chtěla zajistit, aby se John závodu nezúčastnil, protože mu hrozilo nebezpečí. Nastrčil k vám luk i lahvičky, aby padlo podezření právě na vás a abyste byli vyloučeni z poroty. Ze stejného důvodu použil mimo jiné i šíp. Našel i Sehranou dvojici a položil ji tak, aby se k ní George dostal. Předpokládal, že George vše prozradí, ten se však příliš bál. Tu noc, kdy vrah váš rozhovor vyslechl, ho proavděpodobně George vyrušil a daná osoba musela nenápadně vklouznout do stanu. V tu chvíli spatřil, kam knížku uklízíte.“
„A kdo to tedy byl?“
„S nejvyšší pravděpodobností Luisa nebo Kate. Myslím, že te z nich, která to provedla, se chystala vše prozradit až po závodu protože nevěděla, že se Luisa také nezúčastní, z čehož vyplývá, že vrahem byla Kate. Luisa totiž o výhře snila odjakživa a Kate jako její sestra by zabila dvě mouchy jednou ranou. Splnila by celoživotní sen své sestry, a zároveň by zachránila Johnovi život. Řekl bych, že Kate s Johnem chodila.
„To je všechno sice moc hezké,“ usmál se Tony zlomyslně, „ale je to jen pár domněnek a hmotné důkazy žádné.“
Společně se Susan vyšli ze stanu ven a smáli se na celé kolo.
„Tentokrát to nedopadlo podle mých představ,“ zamumlal ninja. „Nedokázali jsme vůbec nic.“
„Zkusím prozkoumat okolí lávové říčky, jeslti nenajdu nějaké stopy po boji,“ nabídl se Gerald a odchvátal pryč. Detektiv věděl, že by měl zajít za Kate a všechno jí říct, proto si zhluboka povzdechl, a opustil stan také.

Příště:
Když šamanka Imogine nepřišla na obvyklý úterní čaj, začaly si o ni její známé dělat starosti. Nikdo o ní nemá sebemenší informaci, proto povolají detektiva, aby ji našel. Ten ale nemá čas, protože se snaží dopadnout autory Sehrané dvojice, pošle proto Geralda, aby případ vyřešil. Toho řeči šamanek zprvu nezajímají, když ale dojde k brutální vraždě jedné z nich, musí zjistit, co se ve spolku stalo.