Každá smečka má svůj vedoucí pár, Alfasamce a jeho družku.
Rick byl obrovský vlk, který si svou pozici Alfasamce tvrdě vydobil ve spoustě soubojích se zkušenějšími a leckdy i silnějšími vlky, převyšující ho krom zkušeností kolikrát i svým počtem, ne jednou čelil přesile.
Odnesl si z těchto soubojů spoustu tržných ran, hlubokých jizev a šrámů, leč vždy vyšel ze všech šarvátek nakonec vítězně, ikdyž se několikrát zdálo vše ztraceno či dokonce předem rozhodnuto, misky pomyslných vah osudu se převážily na jeho stranu díky urputné a vytrvalé povaze, touze po vítězství, seberealizaci.
Ovšem nic z toho co prožil ho nemohlo plně připravit na to co mělo přijít, největší zkouška vytrvalosti, odolnosti a sebezapření měla do jeho nelehkého života teprve vstoupit.
Beatris byla drobná, leč mrštná vlčice milující lov.
Srst měla vždy pečlivě upravenou, čistou, žádná větvička, smítko ani kousek jehličí vzrostlých smrků nikdy nesměl kazit její dokonalý vzhled.
Kdekdo se ovšem nechal uchlácholit jejím vzhledem, ztrácel ostražitost, povolil v soustředění, nekoukal pod tlapy kam šlape, vrazil do stromu, zakopl o spadlý kmen dubu tu šlápl do medvědího lejna či zahučel do hluboké tůně.
Uhrančivý pohled hypnotizoval jak její kořist, tak každého samce v okolí na kterého pohlédla.
Jak šel čas, ulovila pohledem a dokonalým vzhledem obrovského vlka Ricka a vytvořili společně Alfapár celé smečky.
Obrovský vlk se srdcem válečníka a krásná vlčice s pohledem orientální tanečnice.
Čas plynul, dny i noci ubíhaly, pár úspěšně vedl celou skupinu k rozvětu a blahu všech.
Rick bránil doupě před vetřelci, predátory, úspěšně odrážel mladší samce usilující o jeho pozici, střežil hranici svého teritoria, zatímco Beatris dbala o svůj vzhled, udržovala pomyslné teplo rodinného krbu, chodila s ostatními vlčicemi lovit potravu, starala se o na Svět nově příchozí štěňata a v neposlední řadě si hýčkala svého milovaného Alfu škrábáním na hřbetu při společně trávených večerech.
Takto Náš pár úspěšně souzněl přibližně rok a půl, den za dnem, noc za nocí.
Rutinou a stereotipem Rick časem zlenivěl, zpohodlněl, absence soubojů se zkušenějšími a silnějšími samci ho doslova uspávala.
Obešel si hranice svého teritoria, vinou upadající morálky, pozornosti a ostražitosti nevšiml si, že tyto hranice obchází skupina mladých, silných a po vlastí smečce toužících, hladových vlků.
Beatris snažila se Rickovi citlivě naznačit, aby neranila jeho ješitnost, že pozice alfasamce slábne, že přestává být tím obávaným, nepřemožitelným, lákala ho ke společnému lovu ve snaze oživit jeho dřívější vyjímečnost a jedinečnost.
Rick byl však ke všem jejím náznakům jako hluchý, slepý.
Ne proto, že by neposlouchal či neviděl, jen byl natolik uspán dřívějšími úspěchy, že si zkrátka nepřipouštěl možné selhání, ztrátu své pozice, nějaké nebezpečí pro sebe, Beatris či dokonce rozpad celé smečky.
Namísto toho, aby otevřel oči, opravdu poslouchal co se mu Beatris snaží již po dlouhou dobu naznačit, hleděl pouze před sebe, jakoby v úsporném režimu plnil jen povinnosti Alfy, ale i to postupem času dělal jen s polovičním úsilím než dříve, přehlížel, nestaral se.
Jednoho večera již Beatris došla trpělivost, vyčistila si svou srst zaneřáděnou od úspěšného lovu krví, jehličím, mechem a hlínou, zahleděla se na Ricka a vše co se mu snažila po ten čas naznačit, leč on pro svou slepotu neviděl a hluchotu neslyšel, mu od plic s vyceněnými tesáky zkušené lovkyně a nebezpečné bojovnice řekla.
Od toho okamžiku Rick prozřel, tedy otevřel alespoň jedno oko a odkryl jedno ucho.
Došlo mu, že něco dělá špatně, spozorněl, více se rozhlížel kolem sebe a díky této otevřené rozmluvě od jeho milované vlčice, kterou i přes svou neprozíravost nikdy nepřestal ani na okamžik milovat celým svým vlčím srdcem válečníka, odhalil skupinu vlků obcházející teritorium, které si tak pracně kdysi vydobil vlastním potem a krví.
Smečku vystopoval, postavil se mladým vlkům na odpor, doufajíc, že jakmile spatří jeho velikost, raději ustoupí než aby riskovali střet, zranění či dokonce smrt.
Stalo se, vlci se raději i přes svůj počet a značnou přesilu stáhli, při pohledu na obrovského, ikdyž očividně dlouhou nečiností unaveného alfasamce zdejšího teritoria, které takovou dobu obcházeli.
Rick si hlasitě oddechl, moc dobře to v tu chvíli věděl, když se vetřelcům postavil, celou smečku by dozajista nezvládl. Kdysi v plné síle ano, ale dnes, raději nedomýšlel.
Po této zkušenosti věděl, že musí změnit své zvyky, jinak jemu i jeho smečce zkáza se nevyhne, ale "úspěch" ne/souboje postačil, aby nechal se uchlácholit a s myšlenkou, pustím se do toho zítra, dále pokračoval v pravidelné obhlídce.
Rick skutečně po předešlé události některé své zvyky změnil, zbystřel, chtěl se účasrnit společných lovů s ostatními, nedošlo mu však, že z pozice Alfy to musí být on, kdo zavelí, jde se lovit.
Vždy, když smečka vyrážela na lov, čekal, doufal, že mu Beatris řekne, pojď ty můj vlku, jdeme lovit.
Neřekla, čekal marně.
Jen se na něj vždy zahleděla tím prosebným pohledem, aby konečně převzal tu iniciativu vůdce.
Rick však neměl odvahu, bál se totiž odmítnutí.
Smečka absolvovala několik výprav za kořistí bez svého nejdůležitějšího člena a Rickova žárlivost na sebe nenechala dlouho čekat.
Začal podezřívat toho a potom zase jiného mladšího vlka, že chce převzít roli vůdce smečky.
Věděl, že Beatris miluje svého vlka nadevše, ikdyž zklamána jeho nečiností a bázlivostí, nejistota však prohlubovala jeho frustraci, pocit, že se ho Beatris straní.
Rick byl natolik otráven vlastní neschopností až od sebe Beatris nakonec odehnal, pomyslný pohár její trpělivosti konečně přetekl.
Nevydržela jeho náladovost a řekla dost, takle to dál nejde, takto již nechci žít.
Ricka to v tu chvíli úplně zlomilo, uvědomil si, že pokazil na co sáhl, že ztrácí jedinou lásku svého života.
Již nadále není Alfasamcem.
Sklopil uši, stáhl ocas až ke slabinám a jako zpráskaný pes odploužil se do hlubokého, tmou protkaného lesa.
Toulající se lesem, temným, ponurým, osamocen, sám, myšlenkami tisíce kilomerů dál než doposud došel, stále přemítal stejnou otázku.
PROČ?
S touto otázkou na mysli toulal se den co den, noc co noc a další den.
Třetího dne došel k hluboké tůni s vodou čirou jako křišťál.
Zahleděl se do hloubky přírodního napajedla, zkoumal, jestli uvidí až na samé dno a na mysl mu přišla další otázka.
" Jaké by to asi bylo až úplně dole a o kolik těžší by bylo nést na bedrech tíhu vod, oproti váze takového selhání, kterého se dopustil na své lásce? "
Jeho odevzdaný pohled sklouzl na zlomek vteřiny k hladině jezírka.
V okažiku, kdy spatřil svůj odraz, zahleděl se sám sobě do zlomených očí a ptal se nahlas sám sebe.
Tohle chceš?
Co se to s Tebou stalo?
Opravdu se vzdáš všeho na čem Ti kdy záleželo?
Skutečně necháš odejít tu, kterou miluješ víc než svůj vlastní život? Tu se kterou jsi chtěl ten život prožít? Doopravdy se otočíš, stáhneš ocas a necháš Beatris odejít ze svého života?
V okamžiku, kdy si nahlas položil poslední otázku, celým jeho tělem projela obrovská vlna pozitivní energie, jako když blesk udeří do hromosvodu.
Jindy temný, tichý les se uprostřed klidné zimní noci rozburácel, všechna zvěř, pytláci i démoni lesa se hrůzou roztřásly, když zaznělo to hlasité a rozhodné
NE!!!
Všechny chlupy jeho husté srsti se náhle naježily, věděl naprosto přesně co a jak má udělat. V okamžiku přehodnotil všechny priority svého dosavadního života.
" Děkuji Beatris, otevřela jsi mi oči "
Hlesl tiše a rozběhl se vstříc svému osudu, zpět do nocí potemnělého lesa, zpět, odkud se potupně odplazil...
Pokud jste dočetli až sem, tak Vám děkuji za trpělivost a je jen na Vás jak se bude dále příběh odvíjet.
Změní se opravdu Rick?
Dosáhne svého cíle a jaký ten cíl vlastně je?
Získá vše, včetně své lásky zpět?
Přejí hezký večer
. Jeho tempo je smrtiace. Jeho súpermi sú afk hráči, dropovia a buffky. Je v nasadení vo dne v noci. 
. Naša smrť je jeho prácou 
Updates every