[Vyhlášení] Reportáž z bludiště

[Avery]

Milí uživatelé,

oslavy Dne svatého Patrika v našich reálných životech jsou sice (doufejme) zdárně za námi, avšak ty ve hře stále pokračují. A to bychom nebyli my, kdybychom nevyužili té možnosti zapojit do dění i Vás, věrné pisálky a čtenáře.

Jak vyplývá z názvu, Vašim úkolem bude vytvořit reportáž z pobytu a dění v bludišti. Vžijte se tedy do role reportéra/reportérky a vysvětlete nám, co se v Cathair ghríobháin děje, jak to tam vypadá apod. Jak samotnou reportáž pojmete je čistě na Vás . Zapojit se můžete buďto psaným příspěvkem (doplněným o obrázky) nebo videem.

Všeobecné požadavky na soutěž:

• Soutěž probíhá od 19. do 26. března
• Zapojit do soutěže se můžete pouze z jednoho účtu
• Soutěžící se smí zúčastnit pouze jedné kategorie
• Soutěžní příspěvky (at už psané, či odkaz na video) vkládejte do tohoto tématu
• Je zakázáno soutěžní příspěvky dodatečně editovat (zkontrolujte si tedy řádně příspěvěk před odesláním - může se hodit funkce Náhled
• Hodnocení proběhne do týdne (7 dnů) od ukončení soutěže a bude probíhat na základě hlasování členů týmu

Specifické požadavky jednotlivých kategorií:

• Psaná (+ obrazová) reportáž
  • Maximální délka reportáže je 1000 slov
  • Reportáž musí obsahovat alespoň 2 obrázky z bludiště (screeny mohou být dodatečně upravovány)
• Videoreportáž
  • Délka videa musí být maximálně 10 minut
  • Video je třeba umístit na portál YouTube a do příspěvku tak zaslat platný odkaz na něj (popř. využít tagu [YouTube])

Výherci obou kategorií se mohou těšit na bohaté odměny ve hře !

[Tezzy]

Otevírám oči a dívám se, kam mě místní opilec teleportoval. Cathair ghríobháin. Všude kolem mě jsou skály, není vidět nic než jen modrá obloha nad hlavou. Jsem ztracená, vůbec nevím, kde jsem nebo kam mám jít. Je tu poměrně ticho, občas jen zaslechnu něčí kroky v dálce. Je mi chladno a proto se i já vydávám na cestu za opilcovým bratrancem Benediktem.

Moje první kroky vedou k ustaraně vypadající slečně. "Ahoj. Kdo jsi? A co se ti stalo?" "Ahoj... Jsem Liam a někde v tomto bludišti se ztratila moje sestra Aoife O'Kelly. Chtěla bych jí dát tento ovocný pletenec..." "No, vlastně bych mohla pomoci. Čeká mě ještě dlouhá cesta tímto bludištěm, určitě se s ní setkám, tak jí mohu pletenec předat." "Opravdu? Tak to jsi moc hodná, děkuji!" Přebírám od Liam ovocný pletenec a pokračuji v cestě.

Samota uprostřed skal na mě začíná působit depresivně. Vůbec nevím, jestli jdu dobře a začínám být lehce na pochybách, jestli vůbec Benedikta najdu. Cestou si zakresluji umístění keltských křížů a potkávám spoustu zajímavých lidí. Někteří na mě působí sympaticky, někteří mi hned při setkání vyhrožují vším možným i nemožným - například rupnutím mého koně na poníka. Mé bloudící nohy mě nakonec donáší až na jakýsi most. Přecházím, zakresluji si další kříž a bloudím dál. Brzy v dálce vidím muže.



"Ahoj, kdo jsi?" "Zdravím tě, já jsem Aidan. A ty jsi..?" "Tezzy. Z říše Chunjo." "Á, o tobě jsem už slyšel samé pěkné věci. Mohla bys mi s něčím pomoct?" "Ale jo, asi mohla. Povídej, co potřebuješ?" "Mám tady vědro vody." "Děkuji, nemám žízeň..." "Ale ne, nechci abys to vypila. Spíš potřebuji někoho spolehlivého, kdo by tuto vodu dal slavícímu občanovi. Mohla bys to udělat?" "Jasně, beze všeho. Hned jak ho potkám, předám mu vědro." "Děkuji mockrát, přeji ti šťastnou cestu!"

Zase to ticho. A depresivní atmosféra. Občas jen okolo mě někdo proběhne jako duch, ani nezareaguje na pozdrav. Nelíbí se mi tu, už bych si přála být venku. Nejednou se ocitám ve slepé uličce nebo nad útesem se zelenou vodou. Začínám být zoufalá, ale utišuji se tím, že i ta nejdelší hodina jednou skončí. Přecházím další most, mé unavené nohy se boří v horkém písku. Když tu jako bych něco zaslechla v dálce...

"Halooo? Je tu někdo?" "Ano, já jsem tady... Jsem Tezzy, z říše Chunjo." "Aha... A kde jsi? Nevidím tě!" Spěchám úzkou uličkou za hlasem neznámé dívky, dokud nestojím přímo vedle ní. "Tady jsem. Tezzy. Kdo jsi ty?" "Jsem Aoife O'Kelly. Někde jsem tu ztratila sestru..." "Aha, ty jsi sestra Liam! Nesu ti tady od ní ovocný pletenec. Je v pořádku, neboj se." "Oh, to se mi ulevilo. Děkuji za pletenec, vidím, že jsi opravdu spolehlivá. Myslíš, že bys mohla udělat něco i pro mě?" "Jasně, povídej, ráda ti pomohu." "Mám tady docela pěknou zásobičku alkoholu. Mám tady nejlepší pivo v okolí - no a právě o něj má zájem Octavio. Bohužel ale nemám jak mu ho dopravit... Mohla bys mu ho donést ty?" "No, sice už tady mám těžké vědro vody, ale pivo ještě poberu. Pomůžu ti." Beru k sobě do úschovy pivo pro Octavia a hurá zas na cestu.

Zoufale běhám okolo a snažím se najít nějakou cestu, ale k mé smůle jsem obklopená skalami a vodou. Vracím se tedy přes most, běžím přes všechny ty krkolomné uličky, mrkám na Aidana a běžím dál až k prvnímu mostu. Běžím podél řeky, zakresluji další dva kříže a fotím si sochu osla. Zelená voda mi nedělá moc dobře na žaludek, tak se vzdaluji od řeky a vydávám se na průzkum dalších uliček. Setkávám se se skupinkou hrdinů z říše Shinsoo, jeden z nich, BandSimulant, se mnou dokonce navazuje kontakt - ptá se na cestu k Benediktovi. Toho jsem zatím nenašla, tak říkám, že nevím. Dostávám po tlamě, tak lituji toho, že jsem si nevzala s sebou i pvp výzbroj. Nevadí, pořád mám před sebou dlouhou trasu, tak se zvedám ze země a jdu dále.

Cítím zápach alkoholu. Slyším škytání, mumlání a sem tam i říhnutí. Vydávám se za těmito podivnými zvuky a za chvilku stojím tváří v tvář zarostlému muži s lahví v ruce. Právě jsem našla slavícího občana. Navazuji rozhovor: "Ahoj. Jsem Tezzy." "Nech mě bejt." "Ptal se na tebe Aidan." "Žádnýho Eidama neznám. Jen ten sejra." "Jmenuje se Aidan a ne Eidam. A je to tvůj známý a ne sýr. Něco ti posílá." "Aha, tak mi to dej a di pryč." Předávám mu vědro s vodou a chystám se k odchodu. Najednou za sebou slyším: "Počkej! Pocem." Otáčím se a jdu zpět k podivnému muži: "Ano?" "Na, vem si to a už di. Dík za tu vodu."

Od tohoto muže se vzdaluji opravdu ráda, nepůsobil na mě moc dobrým dojmem. Ale balíček od něj mě doopravdy zajímá, takže ho v dostatečné vzdálenosti zvědavě rozbaluji a úžasem mi buší srdce – dostala jsem překrásný zelený kostým. Oblékám si ho a nemůžu uvěřit, jak krásně mi padne. Ten mi jistě bude kdekdo závidět.

Nový kostýmek mi vrátil nejen úsměv na tvář, ale i ztracenou energii do nohou. Poskakuji strmými uličkami, až docházím k malé pláži. I tuto pláž procházím plná energie, vůbec mi nevadí, že se bořím do teplého písku. Užívám si cestu. Brzy se ocitám na konci pláže a jdu zas kamenitou stezkou skrz pár zákrut, až docházím do obrovské místnosti s obří vlajkou na podlaze. V dálce vidím Benedikta, rozbíhám se za ním. Chválí mě, že jsem došla k cíli, a dává mi bronz premium na tři dny. Mou náladu v tuto chvíli už nemůžou zkazit ani výhružky o rupnutí koně na poníka. Teleportér mě přemisťuje do města - musím přeci za tím Octaviem. Z Cathair ghríobháin si však odnáším spoustu zážitků a zajímavých vzpomínek.

Tezzy, cech Hell, říše Chunjo

[PospyForko]

Zdravím Vás, tak se také zapojuji do soutěže, ale v jiné kategorii, video k bludišti máte dole ve spoileru

VIDEO

Spoiler:

> Stránka videa na YouTube <

[kovardominik]

[Janko.Tlcik]

nesplňuje podmienky, bez obrázkov a nie je to reportáž, len pre pobavenie:

Spoiler:

Denník oslavujúceho občana

Ráno sa po večernej oslave budím pomerne skoro, slnko nie je ešte v zenite. Dôvodom zobudenia je nadávanie starej, že som len ožran a furt sa povaľujem. A že je zvedavá aký prídem večer domov. Keď opatrne sondujem prečo vypadne z nej že je sviatok sv. Patrika. Keď mi zasvietia oči poznaním pochopí že som na tento význačný sviatok zabudol a keby mi ho nepripomenie mohol som dnes k jej veľkému šťastiu ostať triezvy. Kým znovu chytí dych tak sa zgúľam z lôžka, zhrabem zo stola nejaké drobné čo mi ostali odvčera a utekám von. Za mnou letí mokrá handra čo ju žena mala v ruke. Minula.

Vykročím do mesta, na námestí stretnem známeho Opilca. Už sa nejak čudne vlečie, v ruke fľaša whisky v ruke skoro prázdna. Zdravíme sa, on ma ponúkne z fľaše, potom sadneme na pár pohárikov. Opilec vraví že potrebuje niekoho kto by skočil k jeho bratrancovi Benediktovi. Vracať sa domov po ďalšiu porciu hubovej polievky sa mi nechce, inú prácu nemám a piť už nie je za čo (a po dnešnom záťahu už ani nemám moc chuť) a tak mu to sľúbim. Opilec mi vraví že Benedikt žije v krásnom kraji. Len sa pri tom trochu moc pobavene tvári. Vysvetlí mi cestu ako sa tam dostať, tak si dám ešte jeden na cestu a idem.

Kopce. Všade kopce a úzke chodníky. Tráva. Samá tráva. Šľaka, čo som králik? Blúdim v údoliach a nadávam. Preto sa ten Opilec tak smial, keď hovoril o krásnom kraji kde žije Benedikt. Občas po ceste podopriem nejaký kríž čo sú tu prakticky všade. Chúďatká, sú nejaké čudné, stále sa kníšu, ešte by padli. Blúdim, chcem sa na cestu spýtať Aidana čo ho vidím na neďalekom kopci , len v stave v akom som sa k nemu neviem dostať. Tak blúdim ďalej. Začínam byť nejaký hladný, prehľadávam vrecká či tam nemám nejaký zabudnutý kúsok chleba. Nikde nič. Okolo len samá tráva. Tráva. Znovu tráva. Začínam ľutovať že nie som králik. Prejdem po moste cez rieku. Voda je zelená. Zelená voda ?! Mal by som asi obmedziť pitie, o chvíľu budem ako kamarát čo vída biele myši ako tancujú kankán pomedzi pohárikmi na stole.

Po ceste stretám ľudí. Rozmýšľam že sa ich spýtam na cestu, len vyzerajú že už oslavujú dlhšie a žiadne rozumné slovo z nich nedostanem. Len kováč čo ho stretnem je pri zmysloch, len je strašne naštvaný lebo mu doma zakázali piť. Vyhráža sa mi že keď ho neprestanem otravovať rupne mi koňa na poníka. V duchu sa smejem: smola, kámo, koňa som prepil už pred mesiacom. Ostatní ktorých sa chcem opýtať na cestu vyzerajú ešte stratenejšie ako ja. Asi ich tiež nachytal Opilec.

Pokračujem ďalej. Natrafím na Aoife O´Kely, tá chce aby som našiel jej sestru Liam. Má na predaj aj whisky za premrštenú cenu. Dva druhy. Vezmem si vrámci výskumu z každej na porovnanie. Pri porovnávaní chuťových vlastností prvú dám na ex vrámci dorovnania hladiny a prakticky okamžite skončím na zemi. Keď sa trochu spamätám, ochutnám pomalšie aj z tej druhej. Tú už ustojím, len nejak sa mi ledva pletú nohy. Vzdávam to a idem radšej domov. Mamina už spí v posteli, ľahnem vedľa nej, pritúlim sa, dám jej pusu. Z časti sa preberie, zašomre že som starý ožran a pritúli sa ku mne.

Ráno sa preberiem, niečo zjem a spomeniem si na svoj sľub že navštívim Benedikta. Spomeniem si na to ako som tam deň predtým umieral od hladu tak zoberiem z domu trochu chleba a nejaký syr. Tiež niečo tekuté na cestu. Vyrážam na cestu. Znovu uvidím Aidana, pre zmenu už v údolí, spýtam sa na cestu. Poradí mi cestu, čosi popijeme a chcem pokračovať. Na cestu mi dá vedro s vodou, že ako si pozná rodákov tak po oslavách majú vysušené hrdlo a vodu ocenia. Nechce sa mi to vláčiť ale spomeniem si ako sa občas v podobných situáciách cítim ja a vezmem to.

O tri údolia ďalej stretnem jedného čo už ozaj nevládze a ponúknem mu vodu. Vďačne zoberie, vypije vodu a podaruje mi obnosený zelený frak čo vyzerá že sa o pár dní rozpadne. Pokračujem v ceste, nájdem vo vrecku fraku čo mi dal zabudnutú spoly vypitú fľašku , tak aby som ten ťažký náklad nemusel nosiť tak ju exnem. Zase idem od kríža ku krížu. Krížom krážom. Či krážom krížom? Ako sa tak motám nájdem Liam. Poteší sa keď spomeniem sestru a dá mi pre ňu pletenec, vraj ho má rada. Sľúbim že jej ho odnesiem, ale najprv sa musím zastaviť za Benediktom. Poradí mi cestu, tak sa pomaly plazím ďalej.

Dorazím k ďalšiemu krížu. Ako sa tam oň opieram, zbadám skupinku miestnych občanov čo sa blíži. Vravia že som im ovracal všetkých 21 krížov čo mali v kraji. Vraj ma odmenia. Pri pohľade na ich naštvané tváre ma prejde chuť čakať na odmenu a urýchlene sa vzdialim. Strasiem ich o pár údolí ďalej. Konečne sa mi podarí dôjsť do širokého údolia v horách, kde nájdem Benedikta. Pozdravom od Opilca sa poteší, dá mi odmenu a trojlístok čo vyhrabe z vrecka. Ďatelina. Ozaj začínam zvažovať či nie som králik.

Odchádzam od neho, po ceste sa vrátim k Aoife O´Kely. Pletencu od sestry sa poteší, požiada ma či by som neoniesol čosi Octaviovi v meste. Trochu piva na koštovku. Sľúbim a keďže je už pokročilý čas tak sa zberám domov. Spýta sa či si ešte nekúpim trochu whisky na cestu. Spomeniem si na jej ceny a ako som sa po nej váľal po zemi a tak odmietnem a beriem sa do mesta. Pivo odovzdám Octaviovi, čosi mi z neho odleje a nahovorí ma aby som zatancoval v altánku. Celé mesto sa na mne rehoce, hovoria že som umelec. Ktosi mi podaruje aj starú lýru po dedovi.

Pomaly prídem domov. Žena si ma len premeria pohľadom, povzdychne si a položí predo mňa na stôl večeru. Zamrmle že je rada že sviatok sv. Patricka je len raz do roka.

[Avery]

Milí účastníci soutěže,

po dočasné indispocizi přináším slíbené vyhlášení soutěže Reportáž z bludiště.

Prvně především děkuji všem, kteří se do soutěže zapojili, i když nebyla u všech příspěvků splněna podmínka - snaha se cení vždy . Proto prosím i zbývající dva účastníky, aby mi do PM napsali jméno postavy, na kterou jim zašlu drobnou odměnu za účast.

A nyní k samotnému vyhlášení .

V kategorii videoreportáž bylo vše jasné a tak si vítězství odnáší uživatel PospyForko. I přesto, že se nenašel jiný odvážlivec, který by se do této kategorie připojil, není pochyb, že bylo soutěžní video opravdu povedené. Gratulujeme!

V kategorii druhé, jejíž zadání splnili dva účastníci, bylo hlasování velmi těsné a nakonec tak rozhodl rozdíl jednoho bodu. Jako vítěz z tohoto „souboje“ vyšel uživatel kovardominik. Věrný účastník soutěží na fóru tak získává další výhru, kterou si zasloužil díky originální reportáži ve 12. čísle plátku Ekura News. Blahopřejeme!


Oba vítězové se mohou těšit z následujících odměn:

• VIP na fóru do 30. dubna 2017
• Převlek zelený na 5 dní dle vlastního výběru
• 5 x Zelená rosa
• Balíček Neustávající Zábavy (27+3 zdarma)

Stejně tak oba vítěze prosím o kontaktování pomocí soukromé zprávy se jménem postavy a výběrem verze obleku (ženská × mužská postava). Předem děkuji a ještě jednou gratulujeme!