Balthazar
Napsal: ned 20. úno 2011 19:16:41
Ještě než začnete číst, omluvte prosÍm případné chyby v textu. Nejsem zrovna dobrý v ČJ. Dále bych chtěl podotknout aby jste to brali s určitou rezervou.
Děkuji
Jednoho dne kdy zima ješte vládla světu, se lidé probouzely do krásneho dne. Vypadalo to že se již bude snad blížit
jaro a sním i spojené oslavy slunovratu. Lide si začaly připomínat loňské oslavy, jak teklo víno proudem a Octavio
vařil ty nejlepší lahůdky pod sluncem. Když se blížilo poledne a lidé si dávali přestávku od práce, aby se najedly a
odpočinuly, se začalo stmivat. Jeden z rolníku se podival k nebi a viděl jak nebe zatahuje ohromné množství černých
mraků.
"Asi se blíži bouře, měli bychom jít radši domů" pomyslel si jeden z rolníku v lese.
A tak sebraly svoje věci a odešly zpět do svého domku u cesty. Mraky byly stále tmavší a tmavší az zakryly slunce a
na zemi nastala noc.
Ve vesnici začaly obyvatele propadat panice a domáhat se vysvětlení u Uriela. Ale ten sám nevědel co se děje. Uklidnoval
obyvatele a odešel k veliteli.
" Urieli co se to děje??" zeptal se velitel.
"to nevim, ale asi by jsi měl vyslat zvědy do všech provincií jestli něco neví tam." radil Uriel.
A tak se taky stalo. Velitel poslal všechny zvědy. Ti procházely udolí orků, zelený les, červený les, ale když dorazily
do ohnivé země nestačily se divit co se tam děje. V ohnivé zemi sice nikdy klid nebyl, ale lide se naučily ohnivou
zemi projít aniž by si jich někdo všiml. V zemi viděly obrovskou rokli kolem ktere byly postavené stražne věže.
Z útrob rokle vycházeli ruznorodé potvory, vydavaly se všemi směry a vypadalo to ze mají naspěch.
Po tom co zvědove zjistily se vrátily zpět ke svému Veliteli aby mu rekli co videly. Odvypravěli mu vše.
velitel chvili premyšlel a pak zničeho nic zařval.
"Nejlepsí bojovníci ke mě!!!!"
Po dvou dnech dorazily 4 bojovníci, každý znich ovládal svoji techniku boje. Každý znich zabil draka. Prostě to byli
ti nejlepší válečníci co po celé říši chodí. Každy byl z jiného konce světa. Valečník ten byl ze severu, kde jsou
nehostinné podmínky a človek musi bojovat o každy kousek země s nestvůrami. Ninja je z jihu, diky obrovkým lesům
je jejich pohyb dokonalý a žádná rána nepřijde nazmar. Šamanka je z východu, z chrámu ktere jsou vysoko v horách kde
se modlí k dračímu bohovi a studují uzdravovaní. No a ze zapadu k nám dorazil Sura, hrdina ktery obětoval čast sveho
JA aby měl sílu válčit s pouštními obludami ,aby uživil svou rodinu.
"byli jste vybráni aby jste udělali pořadek v ohnivé zemi a umožnily tak příchod jara. Nevím co se tam děje, ale kvůli
nim jsou mračna která zakrývají
slunce, a stakovou slunovrat nikdy nebude!! povykladal jim Velitel. Každému dal vybrat vyzbroj a zbraň. Octavio jim
dal na cestu rýžove buchty, které vydrží poměrně dlouho.
Po tom co se hrdinové připravily a dostatečne najedly, vyrazily na cestu, kterou jim popisovaly zvědové.
Cesta byla dlouha, Tahla se pres udolí a les mocných driád, jenomže jim prišlo divné že nikoho neviděly. Dokonce ani
žadného ptáka ani myšku ani toulavého psa. Vypadalo to že čím blíž jsou k Rokli tim je život pustějsí. Po několika
hodínách rychlé jízdy na pancéřovaných koních dojely k rokli.
"zvědové hlásily strážné věže, ale tady nic není!" rekla ninja.
Sura se odvažil jit blíž ke srázu rokle. Podíval se dovnitř a videl malou cestičku směrem dolů a na konci byl sloupek.
"Musime tam dolu k tomu sloupku, tady nic nezjistíme" rozkazal sura.
Všichni se teda shodli že se tam vydají. Slezli pár metrů až došli ke sloupku. Šamanka začala číst.
" pokud se ke mě chceš dostat musiš projít 18ti patry me rokle.
Pak se uvidí jestli te zabiju..."
Válečnik hrdě ale tvrdohlavě vmačknul na sloupku vyritý znak. Vedle sloupu se začaly objevovat schody do nejaké jeskyně.
Vlezly tam a za nima se schody zpátky ztratily.
"již není cesty zpět" rekl válečník a tasil svuj třpytivý meč.
Ostatni ho nasledovaly. Sura vyvolal ducha ohně aby jim svítil na cestu. Po chvíli pátrání došly k dalšímu sloupku.
Ale v něm něco chybelo, jakoby kus dřeva. Pak se začaly dít divné věci, z temnoty se vynořovaly příšery které nikdy
neviděly. Začal krutý boj, ale nepřítel neměl žádnou šanci. Vsimli si, že jeden z nich měl nějaký kousek dřeva u sebe.
Ninja ho sebrala. Poté ho vložila do sloupku a vedle něj se tvořily schody do nižšícho patra.
Každy pochopil že je to jen hra na klíče. Když se dostaly až do 17 patra, které vyvraždily, neměly už sílu na další boj.
Vzpominaly že těch pater je přece jen 18. Jenomže co je v tom 18 patre? to znich nikdo netušil. Šamanka začala kouzlit
a léčit bojovníky. Za nějaky čas se vzpamatovaly a byli připraveni k opět k boji. Vlezli tedy do 18 patra.
Čekalo tam na ně prekvapeni, žadne příšery, ale jen stroze oblecený kostlivec s kosou který seděl na trůnu. Vůbec se
nehýbal, jako kdyby spal. Pak si valečnik všiml že se kostlivcovi začínají pohybovat prsty.
Děkuji
Jednoho dne kdy zima ješte vládla světu, se lidé probouzely do krásneho dne. Vypadalo to že se již bude snad blížit
jaro a sním i spojené oslavy slunovratu. Lide si začaly připomínat loňské oslavy, jak teklo víno proudem a Octavio
vařil ty nejlepší lahůdky pod sluncem. Když se blížilo poledne a lidé si dávali přestávku od práce, aby se najedly a
odpočinuly, se začalo stmivat. Jeden z rolníku se podival k nebi a viděl jak nebe zatahuje ohromné množství černých
mraků.
"Asi se blíži bouře, měli bychom jít radši domů" pomyslel si jeden z rolníku v lese.
A tak sebraly svoje věci a odešly zpět do svého domku u cesty. Mraky byly stále tmavší a tmavší az zakryly slunce a
na zemi nastala noc.
Ve vesnici začaly obyvatele propadat panice a domáhat se vysvětlení u Uriela. Ale ten sám nevědel co se děje. Uklidnoval
obyvatele a odešel k veliteli.
" Urieli co se to děje??" zeptal se velitel.
"to nevim, ale asi by jsi měl vyslat zvědy do všech provincií jestli něco neví tam." radil Uriel.
A tak se taky stalo. Velitel poslal všechny zvědy. Ti procházely udolí orků, zelený les, červený les, ale když dorazily
do ohnivé země nestačily se divit co se tam děje. V ohnivé zemi sice nikdy klid nebyl, ale lide se naučily ohnivou
zemi projít aniž by si jich někdo všiml. V zemi viděly obrovskou rokli kolem ktere byly postavené stražne věže.
Z útrob rokle vycházeli ruznorodé potvory, vydavaly se všemi směry a vypadalo to ze mají naspěch.
Po tom co zvědove zjistily se vrátily zpět ke svému Veliteli aby mu rekli co videly. Odvypravěli mu vše.
velitel chvili premyšlel a pak zničeho nic zařval.
"Nejlepsí bojovníci ke mě!!!!"
Po dvou dnech dorazily 4 bojovníci, každý znich ovládal svoji techniku boje. Každý znich zabil draka. Prostě to byli
ti nejlepší válečníci co po celé říši chodí. Každy byl z jiného konce světa. Valečník ten byl ze severu, kde jsou
nehostinné podmínky a človek musi bojovat o každy kousek země s nestvůrami. Ninja je z jihu, diky obrovkým lesům
je jejich pohyb dokonalý a žádná rána nepřijde nazmar. Šamanka je z východu, z chrámu ktere jsou vysoko v horách kde
se modlí k dračímu bohovi a studují uzdravovaní. No a ze zapadu k nám dorazil Sura, hrdina ktery obětoval čast sveho
JA aby měl sílu válčit s pouštními obludami ,aby uživil svou rodinu.
"byli jste vybráni aby jste udělali pořadek v ohnivé zemi a umožnily tak příchod jara. Nevím co se tam děje, ale kvůli
nim jsou mračna která zakrývají
slunce, a stakovou slunovrat nikdy nebude!! povykladal jim Velitel. Každému dal vybrat vyzbroj a zbraň. Octavio jim
dal na cestu rýžove buchty, které vydrží poměrně dlouho.
Po tom co se hrdinové připravily a dostatečne najedly, vyrazily na cestu, kterou jim popisovaly zvědové.
Cesta byla dlouha, Tahla se pres udolí a les mocných driád, jenomže jim prišlo divné že nikoho neviděly. Dokonce ani
žadného ptáka ani myšku ani toulavého psa. Vypadalo to že čím blíž jsou k Rokli tim je život pustějsí. Po několika
hodínách rychlé jízdy na pancéřovaných koních dojely k rokli.
"zvědové hlásily strážné věže, ale tady nic není!" rekla ninja.
Sura se odvažil jit blíž ke srázu rokle. Podíval se dovnitř a videl malou cestičku směrem dolů a na konci byl sloupek.
"Musime tam dolu k tomu sloupku, tady nic nezjistíme" rozkazal sura.
Všichni se teda shodli že se tam vydají. Slezli pár metrů až došli ke sloupku. Šamanka začala číst.
" pokud se ke mě chceš dostat musiš projít 18ti patry me rokle.
Pak se uvidí jestli te zabiju..."
Válečnik hrdě ale tvrdohlavě vmačknul na sloupku vyritý znak. Vedle sloupu se začaly objevovat schody do nejaké jeskyně.
Vlezly tam a za nima se schody zpátky ztratily.
"již není cesty zpět" rekl válečník a tasil svuj třpytivý meč.
Ostatni ho nasledovaly. Sura vyvolal ducha ohně aby jim svítil na cestu. Po chvíli pátrání došly k dalšímu sloupku.
Ale v něm něco chybelo, jakoby kus dřeva. Pak se začaly dít divné věci, z temnoty se vynořovaly příšery které nikdy
neviděly. Začal krutý boj, ale nepřítel neměl žádnou šanci. Vsimli si, že jeden z nich měl nějaký kousek dřeva u sebe.
Ninja ho sebrala. Poté ho vložila do sloupku a vedle něj se tvořily schody do nižšícho patra.
Každy pochopil že je to jen hra na klíče. Když se dostaly až do 17 patra, které vyvraždily, neměly už sílu na další boj.
Vzpominaly že těch pater je přece jen 18. Jenomže co je v tom 18 patre? to znich nikdo netušil. Šamanka začala kouzlit
a léčit bojovníky. Za nějaky čas se vzpamatovaly a byli připraveni k opět k boji. Vlezli tedy do 18 patra.
Čekalo tam na ně prekvapeni, žadne příšery, ale jen stroze oblecený kostlivec s kosou který seděl na trůnu. Vůbec se
nehýbal, jako kdyby spal. Pak si valečnik všiml že se kostlivcovi začínají pohybovat prsty.
