Balthazar Akt III
Napsal: ned 27. úno 2011 18:21:49
Když vylezla ninja z jeskyně, vykládala ostatním jak došla k čarodějnici a jak jí vypravěla o tom jakým zbůsobem
zastavit Balthazara. Ostatní jí poděkovaly a radovaly se z toho že se vůbec vrátila.
"Musíme odcestovat zpět do vesnice a říct vše veliteli." řekl sura.
Ostatní neměly nic proti a tak se vydaly na cestu. Představa pořadného jídla a postele je hnala rychle kupředu.
Zatímco naše skupina uháněla do vesnice se vydal Uriel na prohlídku nedalekého lesa. Vlezl do lesa malou cestičkou
a pak z ní sešel a držel se projistotu stranou. Byla tma a dokonce ani měsíc přes tmavé mračna neosvicoval krajinu.
Dobrou hodinu nebo dvě se toulal po lese a pak viděl v dáli malé světlo. Přiblížil se blíž a náhle byl na konci lesa.
světýlko které svítilo byla pochoden která určovala jakousi hranici. Všude byly jen pařezy z pořezaných stomů.
Když tu nahle přicházela hlídka Ohnivých válečníků. Uriel skočil do křoví a modlil se aby ho nezpatřily. Pečlivě
poslouchal co si říkají, dovnímal se že by se mohl něco dozvědět o tom proč jsou tady.
"Už mě nebaví hledat ten blbý posvátný ohen a taky mě nebaví pořád sekat stromy pro kováře! copak jsem
nejaký Rolník??" pověděl jeden z ohnivých válečníků.
"mě to taky nebaví ale počkej až dobyjeme celý svět, akorád nechápu proč musíme hledat ten posvátný ohen" řekl druhý.
Uriel počkal až hlídka odejde a vrátil se do vesnice. Šel do sveho domu a začal hledat ve svých knihach...
"tady to není, tady taky ne, kde sem to viděl sakra!!" brulmal si Uriel pod nosem.
"tady je to!!" vykřikl radostí.
Našel ve starých cárech papírů co hledal. Byla to nějaká legenda o posvátném ohni, který seslal na zem Dračí bůh aby
zahřál lidi v zimě a rozproudil lidem krev v žilách. Nebyl to obyčejný ohen, člověk se nespálil jen cítil příjemné teplo.
V tom dorazily hrdinové do vesnice. Uriel hned utíkal za nimi a chtěl vše slyšet, každý detail, kažkou drobnost.
Bylo to vypravění snad na dobrou hodinu. Uriel začal uvažovat a pak si to uvědomil.
"nevrátíme Balthazara pánu smrti, nebudeme se strachovat celý život že zase uteče. Už vím jak ho zabít.
Musíme najít ten posvátný ohen dřív než Balthazar. Vy čtyři se vydejte pro srdce 4 zvířecích bohů, ja mezitím
pořadně prostuduji tu legendu jestli tam neni nějaké vodítko kde se ten ohen nalézá." rozkázal Uriel.
Šamanka se vydala za Scrofou, válečník za Tigrisem, sura za Berou a ninja za Lykosem. Uriel četl a čelt až
se dozvěděl co potřeboval. Zjistil že posvátný ohen ukradl Balso, který ho chtěl jen pro sebe a utekl do svaté země.
PO nějakém čase se vrátily hrdinové i se srdcem zvířecích bohů.
"Čekal jsem že to bude trvat déle, ale překvapily jste mě. Odneste všechna srdce k Octaviovi a řekněte mu
at vám z toho udělá lázen pro vaše zbraně. Já mezitím zjistím kde se nachází svatá země."řekl Uriel
" to nemusíš hledat, vím kde je" řekla stařenka která poslouchala rozhovor opodál.
" a kde prosím?? řekni nám to hned."
"jdi za mojím synem teleportérem, a řekni mu že tě posílám ja. At tě pošle do svaté země. On jediny tě tam může
dostat."
Uriel se vydal za teleportérem a řekl mu že ho posílá stařenka.
"Máš mě poslat do svaté země!" rozkázal Uriel.
"Pošlu tě tam, ale nebude to zadarmo, chci za to 50 000 yangu!"
Uriel mu dal peníze a pak si něco uvědomil.
"a jak se vrátím zpět??"
"tady máš pergament návratu, až se budeš chtít vrátit tak si ho přečteš.Pergament tě vrátí tam kam si budeš přát.
Ted zavri oči a ja tě přesunu. "
Uriel zavřel oči, teleportér ho chytl za ruku. Když ho pustil už byl někde v nějaké pustině. Díval se kolem sebe, ale
teleportér nikde nebyl. Šel po cestičce která vedla kolem starých hradeb. Uriel si pomyslel že se o této zemi musí více dozvědět
až vše zkončí. Když došel na velké prostransvtí které vypadalo jako opustěné tržiště uviděl uprosřed plápolat ohen.
"prosím at je to ten ohen co hledám." natáhl ruku nad plameny a cítil jen příjemné teplo které ho uklidnilo.
Urval kus látky ze svého oblečení a omotal kus klacku ktery našel na zemi. Přiložil pochoden k ohni a ta se vznala.
Vytahl pergament a vratil se zpatky do vesnice. Ve vesnici už něj netrpělivě čekaly.
"rychle, přineste dřevo nebo ten ohen zhasne" rozkázal Uriel na rolníky. Ti přinesly dost dřeva na to aby
se sním dal postavit dům. Rozdělaly ohniště a zapálily ho.
Zatímco se lidé ohřívaly u plápolajícího ohně Uriel s velitelem plánovaly jak zabít Balthazara.
"Musíme ho nejprve uspat, pak ho přiložíme na hranici aby mu posvátný ohen rozehřál srdce a pak už ho stačí jen
zabít." navrhoval Uriel.
"ale kde Balthazara najdeme?" řekl velitel.
"jeho hlídky pochodují v lese, určitě bude tam."
"ale jseš si tím jistý?? máme jen jednu možnost na to abychom ho uspaly." ujištoval se velitel.
" nic jiného nám nezbývá."
Velitel povolal dřevorubce aby připravily hranici. Hrdinům řekl aby se
pořádně vyspali a najedly, protože zítra se rozhodne jestli náš svět zanikne nebo ne.
Dalšího dne byla hranice připravená. Hrdinové byli odpočatí a připravení se bít na život a na smrt. Namočily své zbraně
do lázně kterou připravil Octavio. Nasedly na koně a čekaly na velitele. Když se čekání zdálo být dlouhé seskočila
šamanka z koně a vlezla k veliteli do domu. Vyděla jak velitel leží na zemi a sotva popadá dech. Zavolala na ostatní
aby přišly na pomoc. Ti ho zvedly a odnesly ho do postele. Sura mezitím skočil pro biologa. Šamanka se podívala veliteli
na tvář a rozpoznala že je otrávený.
"potřebuje rychle sérum!!" zavolala šamanka.
Pak doběhl biolog který ho prohlédl. Je to kousnutí hada, bude vpořadku. Jen mu dám vypít sérum. Odskočil jsi
do svého domu pro sérum a vrátil se zpět. Vytáhl malou černou lahvičku a otevřel jí. Hrdlo lahvičky
přiložil k ústům velitele a kápl mu tam dvě kapky.
"to je vše co pro něj můžu udělat. Za týden z toho bude venku jestli bude mít štěstí." řekl Biolog.
"Musíme to zvládnout sami" řekl sura a vrátil se zpět ke koni. Zbytek skupiny odešel za ním.
Zatím co posvátný ohen plápolal na náměstí se naši hrdinové blížily ko lesa. Na okraji lesa přivázali koně ke
stromu a šly pěšky. Když dorazily na misto, kde se schoval uriel do křoví, zpatřila je hlídka válečníků.
Ta okamžitě začala troubit na trubku a svolávat ostatní. Hrdinové ihned zabily stráž ale už bylo pozdě. Blížila
se knim velká přesila.
zastavit Balthazara. Ostatní jí poděkovaly a radovaly se z toho že se vůbec vrátila.
"Musíme odcestovat zpět do vesnice a říct vše veliteli." řekl sura.
Ostatní neměly nic proti a tak se vydaly na cestu. Představa pořadného jídla a postele je hnala rychle kupředu.
Zatímco naše skupina uháněla do vesnice se vydal Uriel na prohlídku nedalekého lesa. Vlezl do lesa malou cestičkou
a pak z ní sešel a držel se projistotu stranou. Byla tma a dokonce ani měsíc přes tmavé mračna neosvicoval krajinu.
Dobrou hodinu nebo dvě se toulal po lese a pak viděl v dáli malé světlo. Přiblížil se blíž a náhle byl na konci lesa.
světýlko které svítilo byla pochoden která určovala jakousi hranici. Všude byly jen pařezy z pořezaných stomů.
Když tu nahle přicházela hlídka Ohnivých válečníků. Uriel skočil do křoví a modlil se aby ho nezpatřily. Pečlivě
poslouchal co si říkají, dovnímal se že by se mohl něco dozvědět o tom proč jsou tady.
"Už mě nebaví hledat ten blbý posvátný ohen a taky mě nebaví pořád sekat stromy pro kováře! copak jsem
nejaký Rolník??" pověděl jeden z ohnivých válečníků.
"mě to taky nebaví ale počkej až dobyjeme celý svět, akorád nechápu proč musíme hledat ten posvátný ohen" řekl druhý.
Uriel počkal až hlídka odejde a vrátil se do vesnice. Šel do sveho domu a začal hledat ve svých knihach...
"tady to není, tady taky ne, kde sem to viděl sakra!!" brulmal si Uriel pod nosem.
"tady je to!!" vykřikl radostí.
Našel ve starých cárech papírů co hledal. Byla to nějaká legenda o posvátném ohni, který seslal na zem Dračí bůh aby
zahřál lidi v zimě a rozproudil lidem krev v žilách. Nebyl to obyčejný ohen, člověk se nespálil jen cítil příjemné teplo.
V tom dorazily hrdinové do vesnice. Uriel hned utíkal za nimi a chtěl vše slyšet, každý detail, kažkou drobnost.
Bylo to vypravění snad na dobrou hodinu. Uriel začal uvažovat a pak si to uvědomil.
"nevrátíme Balthazara pánu smrti, nebudeme se strachovat celý život že zase uteče. Už vím jak ho zabít.
Musíme najít ten posvátný ohen dřív než Balthazar. Vy čtyři se vydejte pro srdce 4 zvířecích bohů, ja mezitím
pořadně prostuduji tu legendu jestli tam neni nějaké vodítko kde se ten ohen nalézá." rozkázal Uriel.
Šamanka se vydala za Scrofou, válečník za Tigrisem, sura za Berou a ninja za Lykosem. Uriel četl a čelt až
se dozvěděl co potřeboval. Zjistil že posvátný ohen ukradl Balso, který ho chtěl jen pro sebe a utekl do svaté země.
PO nějakém čase se vrátily hrdinové i se srdcem zvířecích bohů.
"Čekal jsem že to bude trvat déle, ale překvapily jste mě. Odneste všechna srdce k Octaviovi a řekněte mu
at vám z toho udělá lázen pro vaše zbraně. Já mezitím zjistím kde se nachází svatá země."řekl Uriel
" to nemusíš hledat, vím kde je" řekla stařenka která poslouchala rozhovor opodál.
" a kde prosím?? řekni nám to hned."
"jdi za mojím synem teleportérem, a řekni mu že tě posílám ja. At tě pošle do svaté země. On jediny tě tam může
dostat."
Uriel se vydal za teleportérem a řekl mu že ho posílá stařenka.
"Máš mě poslat do svaté země!" rozkázal Uriel.
"Pošlu tě tam, ale nebude to zadarmo, chci za to 50 000 yangu!"
Uriel mu dal peníze a pak si něco uvědomil.
"a jak se vrátím zpět??"
"tady máš pergament návratu, až se budeš chtít vrátit tak si ho přečteš.Pergament tě vrátí tam kam si budeš přát.
Ted zavri oči a ja tě přesunu. "
Uriel zavřel oči, teleportér ho chytl za ruku. Když ho pustil už byl někde v nějaké pustině. Díval se kolem sebe, ale
teleportér nikde nebyl. Šel po cestičce která vedla kolem starých hradeb. Uriel si pomyslel že se o této zemi musí více dozvědět
až vše zkončí. Když došel na velké prostransvtí které vypadalo jako opustěné tržiště uviděl uprosřed plápolat ohen.
"prosím at je to ten ohen co hledám." natáhl ruku nad plameny a cítil jen příjemné teplo které ho uklidnilo.
Urval kus látky ze svého oblečení a omotal kus klacku ktery našel na zemi. Přiložil pochoden k ohni a ta se vznala.
Vytahl pergament a vratil se zpatky do vesnice. Ve vesnici už něj netrpělivě čekaly.
"rychle, přineste dřevo nebo ten ohen zhasne" rozkázal Uriel na rolníky. Ti přinesly dost dřeva na to aby
se sním dal postavit dům. Rozdělaly ohniště a zapálily ho.
Zatímco se lidé ohřívaly u plápolajícího ohně Uriel s velitelem plánovaly jak zabít Balthazara.
"Musíme ho nejprve uspat, pak ho přiložíme na hranici aby mu posvátný ohen rozehřál srdce a pak už ho stačí jen
zabít." navrhoval Uriel.
"ale kde Balthazara najdeme?" řekl velitel.
"jeho hlídky pochodují v lese, určitě bude tam."
"ale jseš si tím jistý?? máme jen jednu možnost na to abychom ho uspaly." ujištoval se velitel.
" nic jiného nám nezbývá."
Velitel povolal dřevorubce aby připravily hranici. Hrdinům řekl aby se
pořádně vyspali a najedly, protože zítra se rozhodne jestli náš svět zanikne nebo ne.
Dalšího dne byla hranice připravená. Hrdinové byli odpočatí a připravení se bít na život a na smrt. Namočily své zbraně
do lázně kterou připravil Octavio. Nasedly na koně a čekaly na velitele. Když se čekání zdálo být dlouhé seskočila
šamanka z koně a vlezla k veliteli do domu. Vyděla jak velitel leží na zemi a sotva popadá dech. Zavolala na ostatní
aby přišly na pomoc. Ti ho zvedly a odnesly ho do postele. Sura mezitím skočil pro biologa. Šamanka se podívala veliteli
na tvář a rozpoznala že je otrávený.
"potřebuje rychle sérum!!" zavolala šamanka.
Pak doběhl biolog který ho prohlédl. Je to kousnutí hada, bude vpořadku. Jen mu dám vypít sérum. Odskočil jsi
do svého domu pro sérum a vrátil se zpět. Vytáhl malou černou lahvičku a otevřel jí. Hrdlo lahvičky
přiložil k ústům velitele a kápl mu tam dvě kapky.
"to je vše co pro něj můžu udělat. Za týden z toho bude venku jestli bude mít štěstí." řekl Biolog.
"Musíme to zvládnout sami" řekl sura a vrátil se zpět ke koni. Zbytek skupiny odešel za ním.
Zatím co posvátný ohen plápolal na náměstí se naši hrdinové blížily ko lesa. Na okraji lesa přivázali koně ke
stromu a šly pěšky. Když dorazily na misto, kde se schoval uriel do křoví, zpatřila je hlídka válečníků.
Ta okamžitě začala troubit na trubku a svolávat ostatní. Hrdinové ihned zabily stráž ale už bylo pozdě. Blížila
se knim velká přesila.