MXW
Napsal: pát 14. říj 2011 22:42:23
Do školní soutěže, nejspíš to tu bude patřit mezi horší díla...
Domácí násilí
Z mého deníku: 5. června 1998
Konec školního roku, na vysvědčení mi vycházeli dvě dvojky a zbytek samé jedničky, Známky byly jasné, a i kdybych z posledních písemných prací dostala pětku, nic by se nedělo. Zítra píšeme test z matematiky, není to můj oblíbený předmět, proto jsem se na to aspoň trochu podívala, ale ne tolik, jako kdyby mi šlo o známku. Příprava na zítřejší test probíhala následovně: v knížce od Františka Neplatila jsme si našla sedm příkladů na látku, ze které jsme test měli psát, od každé látky jeden, ukázala mamce, ta zkontrolovala a řekla, že jsem jí překvapila, jak mně to vše vyšlo. S dobrým pocitem jsem šla do koupelny udělat večerní hygienu, a pak jít sepsat tento den do mého deníku. Víc už dnes nevymyslím, jdu spát.
Z mého deníku: 6. června 1998
Už ráno když jsem vstala, měla jsem divný pocit, venku pršelo a mně bolela strašně hlava. Na snídani jsem neměla chuť, a proto jsem se jen namalovala, použila deodorant, nabalila jídlo a pití do aktovky a vydala se do školy. Při cestě do školy jsem šlápla na slupku od banánu, spadla do kaluže a během sekundy jsem byla promočená až na kost. Ve škole se mi všichni smáli, že neumím chodit. První dvě hodiny byly odpočinkový, byla to dvouhodinovka výtvarné výchovy, věci mi zvětší části uschly a i posmívání přestalo. Byla tu svačinová přestávka. Svačinu jsem snědla, vypila polovinu čaje, který se dnes mámě podařil a zbytek přestávky jsem využila k připomenutí, jak se co počítá. Zazvonil zvonek, já usedla do lavice, a do třídy vešla paní učitelka Permoníková. Rozdala papíry, napsala na tabuli zadaní a my jsme začali počítat. Tahle písemka mi vůbec nevyšla, doufám, že nedostanu pětku, byla by má první v letošním školním roce. Po neúspěchu v písemce jsme si řekla „Vendulo, musíš ještě vydržet dvě hodiny, pak jdeš domů.“ Po smrtonosné kombinaci hodin fyziky a chemie byl kýžený konec, na oběd jsem neměla náladu a šla hned domů. Bolesti hlavy z rána se vrátily a přidala se teplota. Dala jsem si prášek na snížení teploty a doufala, že to pomůže aspoň trochu i od bolestí. Pomohlo, a já tak mohla vepsat tento den do mého deníku.
Z mého deníku: 7. června 1998
Dopoledne: Dnes jsem zůstala doma, protože po včerejšku mám zvýšenou teplotu. Je mi špatně a proto si jdu lehnout.
Odpoledne: Už je mi lépe, ale bojím se, máma dnes šla na třídní schůzky a nejspíše se dozví, jak jsem napsala závěrečný test z matiky, vím, že dostanu špatnou známku, ale doufám, že to máma vezme s klidem.
17:30 a máma se vrací ze schůzek a jen co jí uvidím, poznám, že má tváře rozpálené zlostí, to nevěstí nic dobrého. Řve po mně, jaké jsem nemehlo, jak jsem mohla dostat pětku z písemky a osočuje mě z toho, že jsem včerejší přípravu opsala z výsledků. Dopíšu tuto stránku a jdu s brekem a s třeštící hlavou spát.
Z mého deníku: 8. června 1998
Vstávala jsem a doufala, že se máma uklidnila, ale ne, ponižování pokračovalo. Sama pro sebe jsem si říkala „Však, až se uzdravím, tak ti to pěkně oplatím“. Jdu spát s pocitem, že jsme největší špína světa.
Z mého deníku: 15. června 1998
Máma mi zabavila deník, proto píšu po tak dlouhé době, ale ve svém plánu po pomstě jsem nepolevila, už jen proto, že celý týden po mě jenom ječela a nadávala. Toto je ode mě poslední zápis do tohoto deníku. Od konce života mě dělí poslední minuty, podřežu se nejostřejším nožem, co jsem našla, nevím, proč bych měla žít, když ty po mně jenom řveš matko. Doufám, že si toto přečteš.
Z deníku Venduly 24 července 1998 – dva dny před nástupem do vězení.
Omlouvám se Ti Vendulko za všechno, co jsem ti udělala, i když je pozdě...
Tvoje máma Silvie.
---------------------------------
Příběh je mnou vymyšlený, veškerá podoba s něčím co se odehrává kdekoli na světě je čistě náhodná.
Holčičí osoba použita záměrně,
Domácí násilí
Z mého deníku: 5. června 1998
Konec školního roku, na vysvědčení mi vycházeli dvě dvojky a zbytek samé jedničky, Známky byly jasné, a i kdybych z posledních písemných prací dostala pětku, nic by se nedělo. Zítra píšeme test z matematiky, není to můj oblíbený předmět, proto jsem se na to aspoň trochu podívala, ale ne tolik, jako kdyby mi šlo o známku. Příprava na zítřejší test probíhala následovně: v knížce od Františka Neplatila jsme si našla sedm příkladů na látku, ze které jsme test měli psát, od každé látky jeden, ukázala mamce, ta zkontrolovala a řekla, že jsem jí překvapila, jak mně to vše vyšlo. S dobrým pocitem jsem šla do koupelny udělat večerní hygienu, a pak jít sepsat tento den do mého deníku. Víc už dnes nevymyslím, jdu spát.
Z mého deníku: 6. června 1998
Už ráno když jsem vstala, měla jsem divný pocit, venku pršelo a mně bolela strašně hlava. Na snídani jsem neměla chuť, a proto jsem se jen namalovala, použila deodorant, nabalila jídlo a pití do aktovky a vydala se do školy. Při cestě do školy jsem šlápla na slupku od banánu, spadla do kaluže a během sekundy jsem byla promočená až na kost. Ve škole se mi všichni smáli, že neumím chodit. První dvě hodiny byly odpočinkový, byla to dvouhodinovka výtvarné výchovy, věci mi zvětší části uschly a i posmívání přestalo. Byla tu svačinová přestávka. Svačinu jsem snědla, vypila polovinu čaje, který se dnes mámě podařil a zbytek přestávky jsem využila k připomenutí, jak se co počítá. Zazvonil zvonek, já usedla do lavice, a do třídy vešla paní učitelka Permoníková. Rozdala papíry, napsala na tabuli zadaní a my jsme začali počítat. Tahle písemka mi vůbec nevyšla, doufám, že nedostanu pětku, byla by má první v letošním školním roce. Po neúspěchu v písemce jsme si řekla „Vendulo, musíš ještě vydržet dvě hodiny, pak jdeš domů.“ Po smrtonosné kombinaci hodin fyziky a chemie byl kýžený konec, na oběd jsem neměla náladu a šla hned domů. Bolesti hlavy z rána se vrátily a přidala se teplota. Dala jsem si prášek na snížení teploty a doufala, že to pomůže aspoň trochu i od bolestí. Pomohlo, a já tak mohla vepsat tento den do mého deníku.
Z mého deníku: 7. června 1998
Dopoledne: Dnes jsem zůstala doma, protože po včerejšku mám zvýšenou teplotu. Je mi špatně a proto si jdu lehnout.
Odpoledne: Už je mi lépe, ale bojím se, máma dnes šla na třídní schůzky a nejspíše se dozví, jak jsem napsala závěrečný test z matiky, vím, že dostanu špatnou známku, ale doufám, že to máma vezme s klidem.
17:30 a máma se vrací ze schůzek a jen co jí uvidím, poznám, že má tváře rozpálené zlostí, to nevěstí nic dobrého. Řve po mně, jaké jsem nemehlo, jak jsem mohla dostat pětku z písemky a osočuje mě z toho, že jsem včerejší přípravu opsala z výsledků. Dopíšu tuto stránku a jdu s brekem a s třeštící hlavou spát.
Z mého deníku: 8. června 1998
Vstávala jsem a doufala, že se máma uklidnila, ale ne, ponižování pokračovalo. Sama pro sebe jsem si říkala „Však, až se uzdravím, tak ti to pěkně oplatím“. Jdu spát s pocitem, že jsme největší špína světa.
Z mého deníku: 15. června 1998
Máma mi zabavila deník, proto píšu po tak dlouhé době, ale ve svém plánu po pomstě jsem nepolevila, už jen proto, že celý týden po mě jenom ječela a nadávala. Toto je ode mě poslední zápis do tohoto deníku. Od konce života mě dělí poslední minuty, podřežu se nejostřejším nožem, co jsem našla, nevím, proč bych měla žít, když ty po mně jenom řveš matko. Doufám, že si toto přečteš.
Z deníku Venduly 24 července 1998 – dva dny před nástupem do vězení.
Omlouvám se Ti Vendulko za všechno, co jsem ti udělala, i když je pozdě...
Tvoje máma Silvie.
---------------------------------
Příběh je mnou vymyšlený, veškerá podoba s něčím co se odehrává kdekoli na světě je čistě náhodná.
Holčičí osoba použita záměrně,
Avada Kedavra na tebe! 
