Slepe Dievča
Napsal: pon 05. pro 2011 14:43:23
Kdysi žil otec, který měl čtyřicet synů a jednu slepou dceru. V domě stálo vedle sebe dvaačtyřicet postelí. Slepé dívka každé ráno poustielalo postele a rozložilo oheň pod kotlem, ve kterém se vařilo jídlo pro celou rodinu. Pak poukladalo na stůl dvaačtyřicet misek. Otec od svitu do mrku dělal na své děti. Oral velké pole, na kterém se urodilo žito, velké jako dřínky. Uprostřed pole byla mladá jabloň s bílými větvemi a pod stromečkem zurčala v studánce chladná řidička.
Přišla podzim. Listy na jabloni zežloutly. První jablka, co se urodilo na stromku, dozrály. Stařec popohnal koně, vymlátit rychle žito, přenesl ho do sýpky ve velkém pytli a zapřáhl čtyřicet volů do dřevěných pluhů. Nad brázdami, které vyorali jeho synové, stála bílá pára. S meričkou v ruce kráčel otec po poli a rozséval zrno. Padalo na černou zem jako zlaté kroupy. Za tři dny obdělali celé pole. Otec, unavený těžkou robotou, vrátil se domů a onemocněl. Slepá dcera uvařila nemocnému hořké kořínky, ale nevrátili mu zdraví. Když pocítil, že se blíží jeho konec, zavolal své syny a řekl:
- Moje drahé děti, odcházím na dalekou cestu, z níž není návratu. Přejděte jeden za druhým kolem mě, chci vás naposledy pohladit po hlavách.
Když se všichni synové rozloučili s otcem, zvedl se na posteli a řekl:
- Pamatujte si, - říkal, - že na našem poli se rodí nejchutnější chléb. Obrábajte pole společně a žijte jako bratři. Nehádejte se mezi sebou. Kdo z vás mi donese za krčiažtek vody ze studánky, což je prostřed našeho pole? Chci si v poslední hodině svlažit ústa vodou, kterou pili moji dědové.
Čtyřicet bratrů vzalo čtyřicet krčiažtekov a rozběhlo se na pole. Když však přišli k studánce, nenabrali vodu, ale postavili láček pod jabloň, každý si odlomil haluz a začal přeměřovat pole.
- Bratři, proč prohlíží roli? - Zeptal se nejmladší bratr.
- Rozdělíme si ji! - Ozvalo se najednou třicet devět hlasů.
Začali dělit pole a pohádali se. Zvedli hole, spustili hrozný křik, pobili se, porozbíjali láček.
Když uslyšel stařec křik, slabým hlasem se zeptal:
- Co dělají moji synové?
- Perou se na poli, - odpovědělo slepé děvče.
- A vodičku mi donesli?
- Ne, tatínek, nedonesly.
Když to stařec slyšel, hluboce vzdychl, nadzvedl se a takto proklel syny:
- Proklínám vás, proměňte se na krtky a celý život se hrabte v zemi, protože se jí nevíte nasytit.
Jen co vyřkl ta slova, synové se proměnily na krtky. Rozběhli se po poli, vyryli čtyřicet děr a zmizely pod zemí.
Slepé děvče pohřbilo otce, vyšlo do pole a hledalo bratry.
Chcete Pokračovany ?
Přišla podzim. Listy na jabloni zežloutly. První jablka, co se urodilo na stromku, dozrály. Stařec popohnal koně, vymlátit rychle žito, přenesl ho do sýpky ve velkém pytli a zapřáhl čtyřicet volů do dřevěných pluhů. Nad brázdami, které vyorali jeho synové, stála bílá pára. S meričkou v ruce kráčel otec po poli a rozséval zrno. Padalo na černou zem jako zlaté kroupy. Za tři dny obdělali celé pole. Otec, unavený těžkou robotou, vrátil se domů a onemocněl. Slepá dcera uvařila nemocnému hořké kořínky, ale nevrátili mu zdraví. Když pocítil, že se blíží jeho konec, zavolal své syny a řekl:
- Moje drahé děti, odcházím na dalekou cestu, z níž není návratu. Přejděte jeden za druhým kolem mě, chci vás naposledy pohladit po hlavách.
Když se všichni synové rozloučili s otcem, zvedl se na posteli a řekl:
- Pamatujte si, - říkal, - že na našem poli se rodí nejchutnější chléb. Obrábajte pole společně a žijte jako bratři. Nehádejte se mezi sebou. Kdo z vás mi donese za krčiažtek vody ze studánky, což je prostřed našeho pole? Chci si v poslední hodině svlažit ústa vodou, kterou pili moji dědové.
Čtyřicet bratrů vzalo čtyřicet krčiažtekov a rozběhlo se na pole. Když však přišli k studánce, nenabrali vodu, ale postavili láček pod jabloň, každý si odlomil haluz a začal přeměřovat pole.
- Bratři, proč prohlíží roli? - Zeptal se nejmladší bratr.
- Rozdělíme si ji! - Ozvalo se najednou třicet devět hlasů.
Začali dělit pole a pohádali se. Zvedli hole, spustili hrozný křik, pobili se, porozbíjali láček.
Když uslyšel stařec křik, slabým hlasem se zeptal:
- Co dělají moji synové?
- Perou se na poli, - odpovědělo slepé děvče.
- A vodičku mi donesli?
- Ne, tatínek, nedonesly.
Když to stařec slyšel, hluboce vzdychl, nadzvedl se a takto proklel syny:
- Proklínám vás, proměňte se na krtky a celý život se hrabte v zemi, protože se jí nevíte nasytit.
Jen co vyřkl ta slova, synové se proměnily na krtky. Rozběhli se po poli, vyryli čtyřicet děr a zmizely pod zemí.
Slepé děvče pohřbilo otce, vyšlo do pole a hledalo bratry.
Chcete Pokračovany ?
