Ekura fórum

"Ahoj, jmenuju se Tony, nic víc, nic míň, prostě Tony. Jsem jen chudej ninja, kterej kdysi dávno válčil pod vlajkou Jinno, ale to už je dávno pryč.. Možná vás zajímá, proč vám tohle vůbec říkám, tak já vás teda zasvětím..

Určitě si všichni pamatujete ty doby, kdy nám to tady na tomhle světě ještě celkem klapalo, všichni si užívali, lovili příšery, obchodovali, sem tam se říše střetli v bojích, ale vždycky to byla jen taková zábavička, nic hroznýho. No a jednoho dne se pár cechů z Chunja rozhodlo, že si to tu celý podmaněj, byli to ty nejzkušenější a nejlepší hráči, takže než s tímhle ďábelským plánem začli, tak si na svojí stranu přetáhli pár elitních lidí i z ostatních říší.

Tenkrát to začalo bejt celý divný, nejlepší bojovníci nám mizeli, nikdo nevěděl kam, Jinno a stejně tak i Shinsoo najednou byli poloprázdný a v Chunjo se nedalo hnout, navíc si tam k sobě do měst ani nikoho nepouštěli a menší hráče od nich taky vyhazovali pod pohružkou smrti. No a pak to propuklo, peklo, tahle skupina začala napadat všechny města Jinno a Shinsoo, chovali se jak utržený ze řetězu, najednou nebylo kde obchodovat, nebylo kam jít, úplně nás zmasakrovali, lidi byli lovený a zabíjený po stovkách..

Časem se situace trošku uklidnila, po té, co naší elitce došli kořisti v Jinnu a Shinsuu, zmasakrovali i Chunjo, zbudovali si nějaký jedno hlavní město poblíž věže démonů, tomu místu se teď každej normální člověk vyhýbá jak čert kříži, takže žiju tady, uprostřed jeskyní pavouků. Je to tu celkem pěkný bludiště a pavouci si na mě zvykli, takže když sem jede nějaká výprava, tak mi dají vědět a já se někam schovám. Už jsem si celkem zvykl, nejryzikovější jsou teď pro mě výpravy do pouště, chodím tam pro něco k jídlu, ale pavouky lovit nemůžu, to by mě tady pak sežrali kdybych se vrátil s jejich mladejma na zádech, takže zabíjím bandity, štíry a sem tam se mi podaří ulovit želvu, to jsou pak hody na tejden.

No, asi bych se měl pohnout od mýho běžnýho života a popsat vám, co se dělo v posledních tejdnech. Takže, nedávno sem zavítala skupina ne moc zkušenejch, ale pořádně nadšenejch válečníků z Chunjo. Byli to takoví začátečníci, že jsem až nevěřil, jak vůbec můžou ještě pořád bejt živí, nicméně to jsem pochopil vzápětí, šla s nima nějaká šamanka, měla už hodně otřískanou zbroj a vypadala že je na pokraji sil, ale rozhodně to nebyla žádná začátečnice. No, tak jako tak jsem jim dal jíst, pít a nechal je pořádně odpočinout, když se vzbudili, byl čas aby mi popsali svůj příběh...


Uf pište prosím všichni kritiku, co zlepšit, je mi jasný že moc dobrej v psaní nejsem, ale každý někdy začínal, že? tak jako tak, pokud budou aspoň nějaký pozitivní ohlasy, tak napíšu pokračování a jestli někdo bude třeba chtít, můžu do příběhu zapojit i jeho(myslím jako postavu na sindi )

dík pokud udělám pokračování, nějakou akci tam přidám

No je to pěkný ale vynechal bych tam to slovo Hráč/hráčy.Protože je to podle všeho realistický příběh o bojovnících a né o hráčích sedící za PC
Ale pěkny určitě pokračuj

díky moc jsem rád že se to aspoň trochu líbí

Další díl

ČÁST DRUHÁ

Všichni jsme si sesedli do kroužku a šamanka začala vypravovat:" Bude asi nejlepší, když stručně popíšu svůj příběh už od chvíle, kdy jsem musela utéct z města, alespoň se vy tři taky něco dozvíte. Takže, byl to tenkrát jeden úplně normální den, v našem hlavním městě v Chunjo už se pohybovali jen zkušení bojovníci a protože mě nikdo nevyhazoval, myslela jsem, že mě nechají, že třeba vypadám dostatečně zkušeně.

Jak se ukázalo, byla jsem opravdu naivní, jednou v noci ke mě do domku vtrhl nějaký sura, byl už postarší, ale někoho takového jsem snad v životě neviděla.Tvář měl celou zjizvenou, jedno oko úplně zhnisané a jeho brnění bylo tak lesklé, až se mi zdálo, že kolem něj poletují nějaké jiskřičky. Hned mi došlo, že proti někomu takovému budu mít jen těžko nějakou šanci, sura vytáhl meč, který byl skoro stejně lesklý jako jeho brnění, byl obrovský a měl takovou načervenalou barvu. Měla jsem poslední šanci, vytáhla jsem z pod polštáře vějíř a protože jsem specializovaná na přírodní síly a léčitelství, seslala jsem na něj z nebe blesk, přestože jsem věděla, že tím zapálím celý dům a všechen můj majetek, sura se však tímto dostat nenechal, nicméně jsem ho aspoň zdržela, sáhla jsem po prvním brnění, které jsem viděla, vyskočila jsem z okna a běžela pryč co mi síly stačily. Slyšela jsem surův vzteklý řev, naštěstí pro mě na něj začal padat můj domov, takže mě nemohl momentálně pronásledovat. po chvíli se však naskytl další problém a to v podobě ninji, už jsem si říkala že mám štěstí, že ninja mě s dýkami snad nechytí, ale pak vytáhl luk a bylo zle. Jen šťastnou náhodou jsem mu unikla, protože se mi podařilo včas přivolat svého jednorožce, u brány jsem se naposledy ohlédla a viděla jsem jak zapaluje šíp, pak už si pamatuji jen prudkou bolest v zádech a dál.." V tom jí do řeči skočil jeden z válečníků:" když dovolíš, dokončil bych za tebe tento příběh.

Viděli jsme jí tady s mejma kamarádama v poušti, vypadala, že už je mrtvá, ale člověk nikdy neví, tak jsem jí společně odtáhli až do nejbližší oázy, kde jsme jí alespoň omyli a obvázali ty nejvážnější popáleniny, pak jsme se všichni schovali do naší malý skrýše tam a přečkali tam pár nocí, který jsme do ní alespoň lili vodu a snažili se jí vzkřísit. Když už jsme mysleli že je to marný, tak se nám probudila a jak už říkala, je specializovaná na léčitelství, takže pak už se zotavila rychle. Společně jsme dospěli k závěru, že bude nejlepší když změníme místo, protože v oázách se mnohdy zastavují skupiny různých pátračů po uprchlících.

Vyrazili jsme teda směrem do země obrů. doufali jsme, že s obry se půjde nějak domluvit, ale nešlo to, naopak, vypadá to, že pracují pro někoho z nejlepší bojovníků, takže nás hnali jak zvěř. Šli jsme teda sem, k pavoukům a narazili tu na tebe." V tu chvíli jsme všichni ztichli, ze vzdálených tunelů byli slyšet zvuky bitvy:" půjdu se tam podívat", řekl jsem ostatním a vyrazil jsem směrem, odkud vycházeli ty skřeky a cinkot mečů..