Deník "Ženatého muže" č.2

Příspěvek od **despr** » úte 02. říj 2012 15:43:00

Neděle 8. července

Tak a máme, po svatbě. Konečně. Byl to dlouhý den kdy jsem poznal spoustu fajn lidí z Karolínily rodiny, třeba jejího tatíka nebo bráchu, jsou fakt duper. Kecal jsem s něma tak uvolněně, že jsem si ani nevšiml kdy si s tchánem tykám.
Zjistil jsem že dělá v obchodě vedoucího. Poflakuje se mezi regály a kontroluje cenovky. Super práce. Ikdyž si říkám že někdy to musí být opruz poslouchat třeba důchodce:
"Už budete otvírat?" to by mi opravdu cuchalo nervy. Když se nad tím tak zamyslím. Oni mají nejvíce času a kolikrát i nejvíce keců. Zajímalo by mě co by dělali kdyby byl na dveřích nápis "Zákaz vstupu s berlemi, či jinými zbraněmi".
Karolin brácha vypadal sympaticky a to i přesto, že mezi máni byla silná vrstva skla, kterou nosil na nose. Jsem rád, že tím netrpí i Karolína. Její brácha se jmenuje Evžen a je bez práce. Nedivím se. S takovým jménem se někam dostat chce asi opravdu hodně štěstí. Je to machr přes počítače. Škoda, že jsem ho nepotkal, když se mi Masajka rozbila. Každopádně mi hned po představení nahlásil, že jméno Evžen nepoužívá, ale místo toho požíva svůj nick: Exit777 neboli Exi. Poprvé jsem mu rozuměl Exot, ale to jsem si radši nechal pro sebe. Nebyl důvod si dělat nepřátele v rodině. Bohužel to tak neviděla moje tchýně Jarmila. U slavnostního stolu mě stále sledovala a podle mě hledala chyby. Než se začalo podávat jídlo měla proslov po kterém jsem myslel, že jí ubodám vidličkou:

"Drahá rodino, drazí přátele.
Dnes nastal den, kterého jsem se nechtěla dožít. Den, který mi sebere mou milovanou dceru. Den, který mi ji navždy změní. Už nebude svobodná. Bude se muset starat o svého muže, dělat mu snídani, večeři, oběd, prát mu fusky, žehlit, umývat za něj nádobí, poslouchat jeho kecy..." to už jsem vstával ze židlě. Měla štěstí, že mě Karol uklidnila. Mělo to však ještě pokračování. "... chtěla bych, aby Karol svého muže změnila k obrazu svému a proto jí přeji hodně štěstí."
"Vždyt tvoje matka mě ani nezná!" řekl jsem Karol po večeři. Odpověděla mi, že je hodně podezřívavá a že to nemám brát doslova. Jí se to řekne. Z ní nikdo neudělal vola před celým stolem. Nakonec jsem to s myslivcem dokázal přejít.
Po jídle začal uvaděč mluvit nějaké slátaniny za kterých jsem mu rozuměl jen "První tanec pro novomanželé". Podíval jsem se na Karol a doufal že to zahraje od autu, jenže ona chtěla tančit a já, nažraný jak prase, jsem musel jít. Hudba začala hrát a já se kolébal s ženou v náručí. Ještě že bylo pomalé tempo, protože svatební šaty by brzo nebyly bílé.
"Ták a změna." Né to snad né. Proč já, ale hudba byla stále v pomalém tempu a na parket doslova skočila Jarmila. Vytrhla mi Karol z náruče a nastouila místo ní. Dívala se mi do očí jako rozzuřený býk a já věděl že to nedopadne dobře. Zvedla pravou ruku a přikázala hudbě: "Hodte tam něco svižnějšího." Její první kroky vedly na mé nohy.
"Au" vyštěkl jsem potichu.
"Neřvi ty atrapo muže a hýbej se." řekla mi tiše Jarmila a zase mi šlápla na nohy. Dalo by se říct, že jsem jí dělal chůdy. Každý její krok jsem cítil na mém nártu. Když už písnička končila, tak se Jarmila otočila na muzikanty a neřídila ať to pustí ještě jednou. Další sadu podpatků na mých nohách jsem nechtěl zažít. Naneštěstí mě zachránila nějaká mladá ženská. To bylo jiné kafe. Tančilo se mi skvěle. Divoké tančení a točení na parketu si ale vybraly svou daň. Žaludek se mi obracel vzhůru nohama a já hledal místo kam ten náklad rychle vyhodit. (Záchody byly hodně daleko) Nakonec jsem pohnojil velkou květinu v květináči v rohu místnosti. Snad si mě moc lidí nevšimlo. Asi jen tři, mladá žena se kterou jsem tančil, moje žena a Jarmila. Ta hned musela na celý parket řvát:
"Ty hovado jedno, co ti ta květina udělala?"
"A to jsem vám to měl hodit na hlavu?" odpověděl jsem ji abych jí trošku usměrnil a šel radši ven. Tam jsem potkal Exiho. Zeptal se mě jestli se chci jít projít a já neměl nic proti. Spíš jsem mu byl vděčný. Kecali jsme o počítačích, protože o ničem jiném mluvit neuměl.
Vrátil jsem se s klidným žaludkem zpět. Jarmila řádila na parketu, zřejmě asi potkala pár myslivců, protože tohle nebyl tanec ale lámaní hlavou heavymetalové skupiny. Od té škaredé podívané mě odpoutala Karol. Poznal jsem na ní že už toho má opravdu dnes dost. Sedli jsme do auta a nechali se odvézt na hotel. Hotelové apartmá bylo nádherné. Vše v bílé a zlaté barvě. Musel jsem uznat že to byla opravdu nádhera.
"Tenhle pokoj nám objednal můj otec." řekla Karol.
"Má u mě malé plus" řekl jsem a hodil placáka na postel. Vedle mě dopadla Karol a z novomanželské noci nebylo nic, protože jsme oba usnuli.