Byl jednou jeden mladý člověk (hráč), který měl jednoho moc dobrého kamaráda. Tento kamarád mu ukázal hru metin na nejmenovaném serveru s tím, že na něm budou společně hrát. Hráč si hru vyzkoušel a ihned se do ní zamiloval. Zpočátku hrával jen s kamarádem a to maximálně 1 hodinu denně.
Hra je velmi bavila, užívali si každou chvíli. Chodívali všude spolu, spolupracovali při ničení metinů, zabíjení brutálního velitele, výrobě výzbroje... Byly to dokonalé časy. Když byli větší lv chodívali spolu k opicím nebo do věže. Snili o tom, že spolu věž dokončí, ale nikdy se nedostali přes krále démonů ve třetím patře ať se snažili sebe víc. Hra jim šla výborně, ale jak to v životě bývá něco se změnilo...
Hráč začal být vyšší lv než jeho kamarád, který sním nedokázal držet krok. Začal hrát čím dál tím víc sám a s kamarádem trávil méně a méně času. Snažil se udělat co nejvyšší lv za co nejkratší dobu a stát se nejlepším ze všech. Tato myšlenka jejich kamarádství neprospívala a došlo to tak daleko že přestali spolu hrát úplně. Hráč začínal hrát víc a víc a vůbec si neuvědomoval, že se stal závislým.
Došlo to tak daleko, že ztratil všechny přátele, ztratil všechny koníčky, zhoršil se ve škole... Jeho jediným smyslem života bylo udělat co nejvíce BZK za den. Každou volnou chvíli trávil hraním, klidně i 10 hodin denně. Takto to šlo asi rok. Za tu dobu svého původního kámoše předběhl o spousty lv a nechal ho daleko za sebou. Hráč byl na nejlepší cestě k sebedestrukci.
Jednoho dne se však dostal do bodu kdy byl příliš slabý na to, aby mohl rychle postupoval dál. Od několika "přátel" ze hry si vypůjčil yangy a části výbavy na dluh. Vyřešilo to sice jeho problém se sílou ale dostal se do horšího problému. Nedokázal všem splácet dluhy a dostal se do velmi špatné situace. Situace byla tak špatná, že byl donucen server opustit. Rozdal svou výbavu "přátelům", hlavní dluh splatil pomocí předmětů s přibližnou cenou jako měl původní kus výbavy. I když dluhy splatil byl stále považován za zloděje, tak server nadobro opustil.
Po pár dnech narazil na nový server jménem sindicate. Problém byl v tom, že začal hrát stejným způsobem jako na předchozím serveru - výkon, výkon, výkon. Na sindicatu se mu velmi dařilo, postupoval velmi rychle. Jednoho dne mu však hra dala ten nejlepší "dar" který můžete závislákovy dát - přestala fungovat. Protože nemohl být bez své oblíbené hry pokusil se vrátit zpět na předchozí server.
Vše šlo dobře do doby než napsal první zprávu do veřejného chatu. Okamžitě se na něho vrhla komunita stím, že se zloděj vrátil a vyhnali ho ze serveru. Tudy cesta nevedla. Musel tedy čekat až se mu sindicate opět rozjede. Trvalo to celé dva měsíce. Za tu dobu prošel velkou proměnou. Jeho závislost téměř zmizela, začal se znovu zajímat o život kolem a navíc získal zpět své původní přátelé.
Po dvou měsících se vrátil zpět do hry a pokračoval už pomalejším, klidnějším tempem dál. Po pár měsících dostal druhý "dar" tentokrát půl roku.Během této přestávky se mu změnil život. Konečně se dokázal plně vypořádat se svou závislostí, přestal tajit že hraje ekuru a začal se plně věnovat svým koníčkům.
Do hry se vrátil jako nový člověk pro kterého je hra především o zábavě a relaxaci a ne smysl života. Přestal myslet jen na sebe a začal si hru užívat. Už mu nešlo jen o výkon a začal dělat věci jen tak pro zábavu. Dělal si vlastní eventy, pomáhal zdarma nižším levlům, expil z 99 na 100 dva měsíce ve všech mapách i v těch kde to neexpí (1. město, orci, věž...) jen proto, že ho to bavilo, na vánoce rozdával pruty titanu 5kk všem co šli na sněhuláky i když se na to celá říše už vykašlala. Nikdy se nedostal do elity, nikdy neměl dobrou výbavu, nevydělával ve swampu stovky kk ale to mu nevadilo, hrál si hru svým vlastním pro ostatní nepochopytelným způsobem a byl spokojen.
Ekura mu zkrátka pomohla ukázat správný směr jeho života a za to ti Ekuro a celý týme moc děkuji
Tento příběh byl v rámci kampaně „Léto plné příběhů“ odměněn Mapou pokladu.
Jsemsura9 (156)
To máte jistější.
Updates every