Tohle není příběh jako ostatní. Tento příběh psal čas!
Kritika není to samé co urážka
Své příspěvky sem budu dávat až budu chtít, jak budu chtít a jestli vůbec chtít budu.
Jsou to prostě jen hloupé "básničky" obyčejného člověka, který po večerech nemá co dělat, tak si jen tak píše...
Tady je první
chci být s tebou, nemít stres.
Chci vedle tebe usínat,
na krásné chvíle vzpomínat.
Chtěl bych si s tebou povídat,
né teď tu sám usínat.
Možná chtěl bych něco více,
snů už bylo přes tisíce.
Jak ti říct že mám tě rád,
že chci být víc než kamarád.
Že mi chybíš není tajné,
mé pocity nejsou fajné.
Miluji tě čím dál víc,
víc než-li ti můžu říct.
I když vím, že už je konec,
nechci, aby zvonil zvonec!
Pohádky byl navždy konec...
I když nejsem žádný básník,
tak tohle jsou city moje.
Básně píšu sice špatné, ale lidi nejsou stroje...
Miluji tě teď a navždy,
tohle může říci každý.
Však já to myslím vážně, a tak věř mi prosím,
já spousty dní už v srdci své trápení nosím.
Tohle byla jedna z prvních začátečních, tak se nezlobte.

Další příspěvky budu dávat po každém dalším +-50ém zobrazení
