Sv. Václav - jak to mohlo dopadnout? - VYHLÁŠENÍ

[Bisky]

Drazí hráči,

vítejte u svatováclavské soutěže!



Všichni asi známe příběh o smrti sv. Václava: Boleslav pozval svého bratra na hostinu, po jejímž skončení Václav bratrovi poděkoval za pohoštění. Boleslav se pokusil Václava udeřit mečem do hlavy, ale Václav se ubránil, Boleslavův meč odhodil a bratrovi sdělil, že mu odpouští. Nakonec Václava dostihli Boleslavovi pomocníci a Václava usmrtili.


Jenže co kdyby to celé bylo naopak? Jaká legenda by se vyprávěla, kdyby sv. Václav v potyčce svého bratra usmrtil?


Soutěžní příspěvky mi prosím zasílejte přímo do zprávy, a to do 15.10.2023 do 23:59.
Soutěžíme o zajímavé ceny, s účastí tedy neváhejte.
V případě, že nějaký příběh bude opravdu zajímavý, může posloužit jako předloha skutečnému eventu.
Těšíme se na vaše soutěžní příspěvky a přejeme mnoho úspěchů.

[Bisky]

Drazí hráči,

jelikož se moc příběhů nesešlo, rozhodli jsme se odměnit všechny soutěžící. Poprosím tedy účastníky, aby zaslali jména postav, kam si přejí odměny předat. Nejlepší z příběhů naleznete níže.

Všem účastníkům děkujeme a budeme se těšit na vaši účast v dalších soutěžích.

Kdo by neznal Václava a Boleslava? Byli to dva bratři, prvorozený Václav, který byl odjakživa vychovávaný jako následník trůnu, a Boleslav, jemuž bylo vždy vtloukáno do hlavy, že má žít v bratrově stínu, starat se o bratrovy potřeby a v případně nutnosti být připraven položit za Václava život. Není tedy divu, že Boleslav začal trpět pocitem méněcennosti a na staršího bratra začal žárlit.

Zatímco Václav vyrůstal v přepychu a dostávalo se mu nejlepšího vzdělání, Boleslav musel pouze tvrdě trénovat umění s mečem, aby jednou dokázal bránit bratra. Zatímco Václav navštěvoval jiné vlivné pány, chodil na divadelní hry, četl světovou literaturu a navštěvoval kostely, Boleslav trpěl venku, v horku, v zimě, v dešti i mrazu, a dostával od svého učitele v boji jednu ránu za druhou.

Čas plynul a bratři procházeli osobnostními proměnami. Václav převzal trůn a užíval si života i bohatství plnými doušky. Z Boleslava se postupně stal typický hromotluk, který dosáhl toho, co chtěl, svými svaly a zejména pěstmi. Václav měl tajně z bratra respekt, snažil se vládnout dobře a spravedlivě, protože věděl, že v případě nespokojenosti by Boleslav mohl stát v čele případného lidového povstání a následně převzít trůn. Boleslav byl totiž společenský a měl mnoho přátel i příznivců.

Při příležitosti svátku svatého Kosmy a svatého Damiána pozval Boleslav svého bratra k sobě do Staré Boleslavi. Chtěl s ním probrat některé body, které vzbuzovaly u lidí obavy či nespokojenost, ale Václav, zaslepený vlastní mocí, odmítal s bratrem takové záležitosti řešit. Zároveň nebyl ochotný uznat byť sebemenší chybu, přeci jen vyrůstal v prostředí, kde mu všichni tvrdili, že je dokonalý a neomylný. Boleslav, který se mezi lidmi pohyboval, a znal tak jejich přání a tužby, byl odhodlaný se staršímu bratrovi tentokrát postavit.

„Jestli nebudeš poslouchat, co lidé potřebují, svrhnou tě,“ hřměl Boleslav zvýšeným hlasem. Václavovi se obličej zkroutil do zlého úšklebku - nebyl zvyklý, že by mu někdo oponoval, navíc takto zvýšeným hlasem. Postupně ho začal ovládat vztek a posilněný adrenalinem napadl Boleslava, uhodil ho do tváře a brutálně ho shodil na zem, čímž Boleslavovi zlomil ruku. Boleslav se snažil rychle vstát a bránit se, ale Václav ho skopl ze schodů. V ten moment byl Boleslavův život u konce. „Tohle jsem ale nechtěl,“ rozbrečel se Václav a rozhodl se utéct. Všem, koho potkal během svého úprku, vyprávěl historku o tom, jak ho jeho vlastní mladší bratr chtěl usmrtit, neměl odvahu přiznat pravdu.

Tato událost otřásla Václavovým životem, zprvu tedy prošel radikální osobnostní proměnou. Přehodnotil své stávající životní hodnoty a začal žít spravedlivým, skromným a dobrým životem. Snažil se pomáhat lidem, kteří potřebovali pomoc, dělil se s nemajetnými o své bohatství a snažil se svůj hřích vykoupit láskou a soucitem. Postupně se stal významnou osobností a byl lidmi respektován nejen pro svou sílu, ale i pro svou moudrost a laskavost.

Moc však nemá vždy pozitivní vliv na obyčejné smrtelníky a nebylo tomu jinak ani v případě Václava. Ten se postupně vrátil ke svému původnímu stylu života, ba dokonce se stal ještě horším. Přestože znal z kostela církevní definici sedmi smrtelných hříchů, postupně právě těmto hříchům začal propadat.

Jako první se ho zmocnila pýcha, cítil se nadřazený všem ostatním, připadal si opět jako ten dokonalý a neomylný Václav. Připadal si, že je roven Bohu, nebál se tedy trestu za zabití svého mladšího bratra. Následně se ho opět zmocnil hněv, tentokrát směřovaný ke všem kritikům jeho osoby. Započala krutovláda a pronásledování a následné popravy všech Václavových odpůrců. Jelikož se Václava zmocnila závist vůči těm, kteří byli v něčem lepší úspěšnější než on, nechal odstraňovat i takové osoby. Rodinám popravených Václav zároveň zabavoval veškerý majetek, který si samozřejmě nechával a s nikým se nepodělil. Propadl tedy opět i lakotě.

Václav, zaslepený mocí a majetkem, přestal ovládat veškeré své touhy a propadal také smilstvu. Obžerství ho nakonec dohnalo až k lenosti a Václav nakonec zemřel ve svém sídle poté, co se mu v krku zasekla kůstka z masa, protože byl líný maso z kostí obrat. Svět opustil sám, nenáviděný a osamělý, lidé mu ani pohřeb neuspořádali. Dodnes je mladým panovníkům ukazován jako odstrašující příklad toho, jak významné následky mohou mít naše rozhodnutí a jednání a jak to dopadne, když někdo nectí důležité hodnoty, jako jsou spravedlnost, soucit, láska a podobně. Václav se stal ukázkovým příkladem toho, jak se život může ocitnout na cestě zkázy, a jak snadno může čistá duše potemnět tím nejhorším způsobem.