MXW

[MXW]

Do školní soutěže, nejspíš to tu bude patřit mezi horší díla...

Domácí násilí

Z mého deníku: 5. června 1998

Konec školního roku, na vysvědčení mi vycházeli dvě dvojky a zbytek samé jedničky, Známky byly jasné, a i kdybych z posledních písemných prací dostala pětku, nic by se nedělo. Zítra píšeme test z matematiky, není to můj oblíbený předmět, proto jsem se na to aspoň trochu podívala, ale ne tolik, jako kdyby mi šlo o známku. Příprava na zítřejší test probíhala následovně: v knížce od Františka Neplatila jsme si našla sedm příkladů na látku, ze které jsme test měli psát, od každé látky jeden, ukázala mamce, ta zkontrolovala a řekla, že jsem jí překvapila, jak mně to vše vyšlo. S dobrým pocitem jsem šla do koupelny udělat večerní hygienu, a pak jít sepsat tento den do mého deníku. Víc už dnes nevymyslím, jdu spát.

Z mého deníku: 6. června 1998

Už ráno když jsem vstala, měla jsem divný pocit, venku pršelo a mně bolela strašně hlava. Na snídani jsem neměla chuť, a proto jsem se jen namalovala, použila deodorant, nabalila jídlo a pití do aktovky a vydala se do školy. Při cestě do školy jsem šlápla na slupku od banánu, spadla do kaluže a během sekundy jsem byla promočená až na kost. Ve škole se mi všichni smáli, že neumím chodit. První dvě hodiny byly odpočinkový, byla to dvouhodinovka výtvarné výchovy, věci mi zvětší části uschly a i posmívání přestalo. Byla tu svačinová přestávka. Svačinu jsem snědla, vypila polovinu čaje, který se dnes mámě podařil a zbytek přestávky jsem využila k připomenutí, jak se co počítá. Zazvonil zvonek, já usedla do lavice, a do třídy vešla paní učitelka Permoníková. Rozdala papíry, napsala na tabuli zadaní a my jsme začali počítat. Tahle písemka mi vůbec nevyšla, doufám, že nedostanu pětku, byla by má první v letošním školním roce. Po neúspěchu v písemce jsme si řekla „Vendulo, musíš ještě vydržet dvě hodiny, pak jdeš domů.“ Po smrtonosné kombinaci hodin fyziky a chemie byl kýžený konec, na oběd jsem neměla náladu a šla hned domů. Bolesti hlavy z rána se vrátily a přidala se teplota. Dala jsem si prášek na snížení teploty a doufala, že to pomůže aspoň trochu i od bolestí. Pomohlo, a já tak mohla vepsat tento den do mého deníku.

Z mého deníku: 7. června 1998

Dopoledne: Dnes jsem zůstala doma, protože po včerejšku mám zvýšenou teplotu. Je mi špatně a proto si jdu lehnout.
Odpoledne: Už je mi lépe, ale bojím se, máma dnes šla na třídní schůzky a nejspíše se dozví, jak jsem napsala závěrečný test z matiky, vím, že dostanu špatnou známku, ale doufám, že to máma vezme s klidem.
17:30 a máma se vrací ze schůzek a jen co jí uvidím, poznám, že má tváře rozpálené zlostí, to nevěstí nic dobrého. Řve po mně, jaké jsem nemehlo, jak jsem mohla dostat pětku z písemky a osočuje mě z toho, že jsem včerejší přípravu opsala z výsledků. Dopíšu tuto stránku a jdu s brekem a s třeštící hlavou spát.

Z mého deníku: 8. června 1998

Vstávala jsem a doufala, že se máma uklidnila, ale ne, ponižování pokračovalo. Sama pro sebe jsem si říkala „Však, až se uzdravím, tak ti to pěkně oplatím“. Jdu spát s pocitem, že jsme největší špína světa.

Z mého deníku: 15. června 1998

Máma mi zabavila deník, proto píšu po tak dlouhé době, ale ve svém plánu po pomstě jsem nepolevila, už jen proto, že celý týden po mě jenom ječela a nadávala. Toto je ode mě poslední zápis do tohoto deníku. Od konce života mě dělí poslední minuty, podřežu se nejostřejším nožem, co jsem našla, nevím, proč bych měla žít, když ty po mně jenom řveš matko. Doufám, že si toto přečteš.

Z deníku Venduly 24 července 1998 – dva dny před nástupem do vězení.

Omlouvám se Ti Vendulko za všechno, co jsem ti udělala, i když je pozdě...
Tvoje máma Silvie.

---------------------------------
Příběh je mnou vymyšlený, veškerá podoba s něčím co se odehrává kdekoli na světě je čistě náhodná.
Holčičí osoba použita záměrně,

[Zeleninový Salátek]

Stačilo vzít klacek a zařvat:"Accio kulový blesk!"
Bylo by po srandě,ale zase bych si vůbec hezky nepočetl.

[Abigalle]

Určitě bych to nenazvala horším dílem, mně to zaujalo a líbilo se mi to.

[MXW]

Říkám si, co jsme to aler vytvořil za slátaninu...

Kdysi dávno před více než tisíci lety mě drželi jako zajtace na Belzeblvbově hradě, na hradě největšího nepřítele mého pána Aldurenta ten jenž se prohlašoval za nejsvatěší osobu na celém světě. Krutovládce vladl celému světu, až nad titěrným královstvím jmenem Bilznerbrand. Belzeblb už sestavoval armádu svých mocných vojáků, Azgréti jim říkal. Azgréti byli dokonalí zabijáci, dokázali se pohybovat tak že by je stěží zahlédlo jestřábí oko a navíc dokázali zabít puohým pohledem, nedalo se proti nim vyhrát jediné čeho se báli bylo světlo způsobené božskou mocí. Kdysi před pár lety se jedné prosté vesničance se narodilo dítě začala mu říkat MXW, pro svoji auru, kterou vyzařovalo. Nedala se popsat, které, ale bylo na ni něco zvláštního, v okolí dítěte se cítili všichni šťastni i pres bolest kterou jim Belzeblb způsobil. Když se Belzeblb rozhodl vyslat první vlnu ničivého útoku jeho Azgrétů, začali z ničeho nic umírat, jako kdyby nějaký světelný záblesk začal pálit jejich srdce a tím je zabíjet. Když se to dozvěděl můj pán Aldurent od svých hraničních špehů, vyslal svého nejvyššího pomocníka aby našel půved této aury která uchránila jeho zemi, řekl mu že ta energie pochází asi někde ze středu jeho království. Když jeho věrný sloužící jménem Reynon dojel do vesnice jmenem Humaja zjistil od místního krčmáře, že se místní ženě narodilo dítě a všichni kole,m se citějí svěží. Královský přisluhovač zhe zeptalk kde ta žena bydlí, krčmář mu odpověděl že je to dům s erbem dítěte. reynon přišel ke dveřím třikrát zaťukal a pak vešel do světnice. Pozdravil, a pak řekl !Jménem krále vám musím odebrat dítě". Má matka jménem Reyna se rozplakala ptala se proč? Když ji Reynon odpověděl co její syn v těle ženy způsobil ač nerada svého syna mu dala. Když reynon s dítětem do jel na hrad předal dítě svému králi. Král přikázal služce aby se o něj postaralo co nejlépe. Když se k Belzeblbovy donesla zpráva o tomle dítěti z ničeho nci se zjevil v komnatě MXW a unesl ho na svůj hrad kdo ho věznil od jeho dvanáctých let. na Belzeblba překvapivě aura nefungovala. MXW si tam protpěl celých čtyřicet let. Belzeblb se zaradoval že teď může zvítězit a poslal další útok, který by byl zničující, kdyby ta bolest způsobena před padesáti dvoumy lety nezůstala zaryta v jejcih srdcích. Takhle se Aldurent držel v naději výhry celých těch protrpených čtyřicet let. Když se nakonec Belzebl smířil s tím, že Bilznerbrand nedobije. Přišel za MXW do jeho vězení a řekl, že ho propouští na svobu, ale MXW mu odvětil "Zatím komu svátost stoupla do hlavy už se nevrátím, to radši budu přisluhovat tobě Belzeblbe".Belzebl byl zaskočen, ale když si srovnal slova co vyřknu tenhle podivný člověk, který jako malý uchránil svoji zem řekl dobře, ale pomůžeš mi dobýt Bilznerbrand. MXW souhlasil pod jeho vedením armáda Azgrétů dobila a zpustošila celý Bilznerbrand. Předtím než Belzeblb zemřel povýšil MXW na svého proroka. MXW potom rozprodal Belzeblbovu říši sám si ponechal jen dříve zvané území Bilznerbrand, a přejmenoval ho na AOTB (Area of the Belzeblb - Území Belzeblba).

[MXW]

Ahoj!

Tak povídka Domácí násilí se dostala do soutěže o cenu veřejnosti...

Bude vystavena na Nové radnici v Brně, tak kdyby někdo šel kolem,tak by se hlas hodil :oD...
Tam ji naleznete pod jménem Písemka

Více zde: http://www.idtbrno.cz/aktuality

[sem1rek]

Stačilo vzít klacek a zařvat:"Accio kulový blesk!"
Bylo by po srandě,ale zase bych si vůbec hezky nepočetl.

Pár kouzel v onom zfilmovaném díle zaznělo a ty si zapamatuješ zrovna tuhle hovadinu Avada Kedavra na tebe!

Jinak hezký Mexi

[MXW]

Ahoj!

Po delší době něco přidím :o), dnes jsme v ČJ měli psát proslov na konec školního roku, mě nic nenapadlo, tak jsme napsal aspoň toto.

PROSLOV K NAŠÍ, VAŠÍ A HLAVNĚ MÉ PLANETĚ

Dobrý Den, malý a prostý lide. Mluvím k Vám jako Váš nový vládce. Na tuto planetu, tuším, že ji nazýváte Země, jsem se dostal pomocí brány, kterou Mí vědci zprovoznili mezi vaším, teď už Mým vesmírem a Mým Vesmírem. Prosím vás neklaďte žádný odpor při obsazování vaší, teď už Mé planety. Má armáda a vojenský výzkum je o pár set let před vámi, proto by později nutná destrukce vaší a hlavně Mojí planety byla okamžitá. Vás by určitě mrzela ztráta obydlí a Mě by mrzelo, že bych ztratil tuto kolonii, tak bohatou na nerostné suroviny a levnou pracovní sílu.

Váš Magnus
Xawer
Watcom