Život takový, jaký doopravdy je.

Příspěvek od **TrueStory** » pon 19. bře 2012 11:07:29

Ahoj, mám tu pro vás příběh který je z reálného života, a mírně upravený abych ho tu mohl publikovat. Očekávám dávky hatu o tom jaký jsem blb a jak mi to patří.

Jednou ráno jsem se probudil, čekal jsem další normální nudnej den, kdy se jako polomrtvola vyplazím z postele, nějak dopajdám do koupelny, dám si sprchu, vyčistím zuby možná i něco sním a jdu do školy. Den ve škole naprosto úmornej, je pondělí takže jsem ve škole zase zhnil až do 4. Polospící sejdu od školy k zastávce autobusu, kde si pustím hudbu a čekám na autobus. Za 5 minut přijede starej autobus plnej důchodců mířících do Kauflandu. Takže zase musim v buse stát - Klasika -. Díky tomu jak byl autobus narvanej jsem nevystoupil na obvyklý zastávce, ale až na další. Vystoupím a na zastávce vidím kamarádku Katku a vypadá utrápeně. Jdu k ní, a ptám se jí co se děje. Vidim, že má slzy v očích což u ní vidim prvně. Nadechne se a povídá : " Petr umírá. " Objal jsem jí, a 5 minut bylo hrobový ticho. Nevěděla prakticky co se stalo, jen něco o steroidech. Petr byl i můj kamarád, takže jsem tomu nechtěl věřit, a říkal jsem si, že den už snad ani nemůže být horší. Chvíli jsme tam seděli, povídali si, a asi po půl hodině jsem odešel domů. Unavenej jaxvině zalehnu do postele, a vzbudim se až další den ráno. Tak trochu jsem doufal že to co se včera stalo byl jenom sen. No bohužel nebyl. Opakuje se to co každý ráno. Sedim ve škole na hodině Češtiny, když mi příjde smska od nejlepší kamarádky a v ní stojí : " Musim ti něco říct, ale slib mi brácha, že na mě nebudeš naštvanej. " V hlavě se mi honí tisíce myšlenek, na to, co se zase sakra mohlo stát. Asi za 10 minut mi napíše, že má něco se srdcem, a že to je hodně špatný a buhví co ještě. Pěkná pálka hned na začátku dne, nedokázal bych po tomhle sedět celej den ve škole, zvedl jsem se, a šel domů. Pustil si nahlas hudbu, ubalil, a zkusil se z toho nějak dostat. Tak šel čas, až uplinul asi tejden a volá mi Katka a říká: " Petr umřel, mozková mrtvice.. " Už jsem vážně nevěděl co dělat, je to jakoby život vždycky čekal na dobu, kdy se toho bude dít hodně špatnýho. A pozor, tohle nebylo všechno .. asi za 5 hodin, sem u počítače, zapnu facebook a tam zpráva od té nejlepší kamarádky " Umírám .. " 2 hodiny jsme to řešili a stejně jsem pochopil jedinný asi to, že jí zbejvá asi rok nebo dva. Chtěl jsem sbalit a vypadnout někam pryč, protože jsem měl pocit že tohle nebude mít konce. Už je to pár měsíců, co se tahle smršť špatnejch zpráv přihnala, a pořád to má následky. A takhle s námi přátelé, život vym**ává.