Otevírám oči a dívám se, kam mě místní opilec teleportoval. Cathair ghríobháin. Všude kolem mě jsou skály, není vidět nic než jen modrá obloha nad hlavou. Jsem ztracená, vůbec nevím, kde jsem nebo kam mám jít. Je tu poměrně ticho, občas jen zaslechnu něčí kroky v dálce. Je mi chladno a proto se i já vydávám na cestu za opilcovým bratrancem Benediktem.
Moje první kroky vedou k ustaraně vypadající slečně. "Ahoj. Kdo jsi? A co se ti stalo?" "Ahoj... Jsem Liam a někde v tomto bludišti se ztratila moje sestra Aoife O'Kelly. Chtěla bych jí dát tento ovocný pletenec..." "No, vlastně bych mohla pomoci. Čeká mě ještě dlouhá cesta tímto bludištěm, určitě se s ní setkám, tak jí mohu pletenec předat." "Opravdu? Tak to jsi moc hodná, děkuji!" Přebírám od Liam ovocný pletenec a pokračuji v cestě.
Samota uprostřed skal na mě začíná působit depresivně. Vůbec nevím, jestli jdu dobře a začínám být lehce na pochybách, jestli vůbec Benedikta najdu. Cestou si zakresluji umístění keltských křížů a potkávám spoustu zajímavých lidí. Někteří na mě působí sympaticky, někteří mi hned při setkání vyhrožují vším možným i nemožným - například rupnutím mého koně na poníka. Mé bloudící nohy mě nakonec donáší až na jakýsi most. Přecházím, zakresluji si další kříž a bloudím dál. Brzy v dálce vidím muže.
"Ahoj, kdo jsi?" "Zdravím tě, já jsem Aidan. A ty jsi..?" "Tezzy. Z říše Chunjo." "Á, o tobě jsem už slyšel samé pěkné věci. Mohla bys mi s něčím pomoct?" "Ale jo, asi mohla. Povídej, co potřebuješ?" "Mám tady vědro vody." "Děkuji, nemám žízeň..." "Ale ne, nechci abys to vypila. Spíš potřebuji někoho spolehlivého, kdo by tuto vodu dal slavícímu občanovi. Mohla bys to udělat?" "Jasně, beze všeho. Hned jak ho potkám, předám mu vědro." "Děkuji mockrát, přeji ti šťastnou cestu!"
Zase to ticho. A depresivní atmosféra. Občas jen okolo mě někdo proběhne jako duch, ani nezareaguje na pozdrav. Nelíbí se mi tu, už bych si přála být venku. Nejednou se ocitám ve slepé uličce nebo nad útesem se zelenou vodou. Začínám být zoufalá, ale utišuji se tím, že i ta nejdelší hodina jednou skončí. Přecházím další most, mé unavené nohy se boří v horkém písku. Když tu jako bych něco zaslechla v dálce...
"Halooo? Je tu někdo?" "Ano, já jsem tady... Jsem Tezzy, z říše Chunjo." "Aha... A kde jsi? Nevidím tě!" Spěchám úzkou uličkou za hlasem neznámé dívky, dokud nestojím přímo vedle ní. "Tady jsem. Tezzy. Kdo jsi ty?" "Jsem Aoife O'Kelly. Někde jsem tu ztratila sestru..." "Aha, ty jsi sestra Liam! Nesu ti tady od ní ovocný pletenec. Je v pořádku, neboj se." "Oh, to se mi ulevilo. Děkuji za pletenec, vidím, že jsi opravdu spolehlivá. Myslíš, že bys mohla udělat něco i pro mě?" "Jasně, povídej, ráda ti pomohu." "Mám tady docela pěknou zásobičku alkoholu. Mám tady nejlepší pivo v okolí - no a právě o něj má zájem Octavio. Bohužel ale nemám jak mu ho dopravit... Mohla bys mu ho donést ty?" "No, sice už tady mám těžké vědro vody, ale pivo ještě poberu. Pomůžu ti." Beru k sobě do úschovy pivo pro Octavia a hurá zas na cestu.
Zoufale běhám okolo a snažím se najít nějakou cestu, ale k mé smůle jsem obklopená skalami a vodou. Vracím se tedy přes most, běžím přes všechny ty krkolomné uličky, mrkám na Aidana a běžím dál až k prvnímu mostu. Běžím podél řeky, zakresluji další dva kříže a fotím si sochu osla. Zelená voda mi nedělá moc dobře na žaludek, tak se vzdaluji od řeky a vydávám se na průzkum dalších uliček. Setkávám se se skupinkou hrdinů z říše Shinsoo, jeden z nich, BandSimulant, se mnou dokonce navazuje kontakt - ptá se na cestu k Benediktovi. Toho jsem zatím nenašla, tak říkám, že nevím. Dostávám po tlamě, tak lituji toho, že jsem si nevzala s sebou i pvp výzbroj. Nevadí, pořád mám před sebou dlouhou trasu, tak se zvedám ze země a jdu dále.
Cítím zápach alkoholu. Slyším škytání, mumlání a sem tam i říhnutí. Vydávám se za těmito podivnými zvuky a za chvilku stojím tváří v tvář zarostlému muži s lahví v ruce. Právě jsem našla slavícího občana. Navazuji rozhovor: "Ahoj. Jsem Tezzy." "Nech mě bejt." "Ptal se na tebe Aidan." "Žádnýho Eidama neznám. Jen ten sejra." "Jmenuje se Aidan a ne Eidam. A je to tvůj známý a ne sýr. Něco ti posílá." "Aha, tak mi to dej a di pryč." Předávám mu vědro s vodou a chystám se k odchodu. Najednou za sebou slyším: "Počkej! Pocem." Otáčím se a jdu zpět k podivnému muži: "Ano?" "Na, vem si to a už di. Dík za tu vodu."
Od tohoto muže se vzdaluji opravdu ráda, nepůsobil na mě moc dobrým dojmem. Ale balíček od něj mě doopravdy zajímá, takže ho v dostatečné vzdálenosti zvědavě rozbaluji a úžasem mi buší srdce – dostala jsem překrásný zelený kostým. Oblékám si ho a nemůžu uvěřit, jak krásně mi padne. Ten mi jistě bude kdekdo závidět.
Nový kostýmek mi vrátil nejen úsměv na tvář, ale i ztracenou energii do nohou. Poskakuji strmými uličkami, až docházím k malé pláži. I tuto pláž procházím plná energie, vůbec mi nevadí, že se bořím do teplého písku. Užívám si cestu. Brzy se ocitám na konci pláže a jdu zas kamenitou stezkou skrz pár zákrut, až docházím do obrovské místnosti s obří vlajkou na podlaze. V dálce vidím Benedikta, rozbíhám se za ním. Chválí mě, že jsem došla k cíli, a dává mi bronz premium na tři dny. Mou náladu v tuto chvíli už nemůžou zkazit ani výhružky o rupnutí koně na poníka. Teleportér mě přemisťuje do města - musím přeci za tím Octaviem. Z Cathair ghríobháin si však odnáším spoustu zážitků a zajímavých vzpomínek.
Tezzy, cech Hell, říše Chunjo
