Deník "Ženatého muže" č.2

[despr]

Neděle 9. července
Vstal jsem kolem desáté. Karol spala a já se rozhodl jí nebudit. Šel jsem do koupelny, oplách si obličej a kouk do zrcadla. Bože. Na mě se tam díval strašně ošklivý chlap, měl pytle pod očima, vlasy rozcuchané, košile byla ozdobená něčím zaschlým a marně si vybavuji čím. Trvalo mi půl hodiny než jsem ze sebe udělal něco, čemu by se dalo říct mladý muž. Karol zatím pořád spí. Je přikrytá peřinou od hlavy až k patě. Možná je to dobře, bůh ví jak by vypadala kdyby na mě koukla.
Vylezl jsem na chodbu hotelového pokoje. Vedle ve dveřích druhého apartmá stál muž a zlostně se na mě díval. Prošel jsem kolem něj a on si mě prohlížej jak dravec kořist. Po pár krocích jsem už jen slyšel jak řve na někoho v pokoji.
„Právě prošel ten magor co tu chrápal na celý hotel.“
Radši jsem se neohlídl a svoje násilné představy jsem držel na uzdě. Přivolal jsem si výtah a sjel sedm pater přímo ke kavárně. Usadil se ke stolu a čekal. Obsluha tu byla hned. Dal jsem si extra silné černé kafe, které probudí i mrtvé. Mezitím jsem se rozhlížel po okolí. Kavárna byla útulná, tmavý dřevěný nábytek, temný červený koberec a spousta obrazů vysela na zdech. Číšník mi donesl kafe a já usrkával po malých doušcích. Měl jsem polovinu kávy vypitou a v tom se ozval žaludek. Nesnesl lógr a chtěl ho ven. S rukou na tlamě jsem zase hledal záchod. Tentokrát jsem měl štěstí ale jen na chvíli. Vyhodil jsem ten náklad a spláchl. Vedle v kabince někdo vzdechl. Neodolal jsem si rýpnout a řekl:
„Chlape, není nad to se pořádně vysrat co?“
Odpověd mě dostala do kolen.
„No dovolte, co je vám do mé potřeby? A co děláte na dámských toaletách?“
„A sakra!“ ujelo mi nahlas.
Venku jsem byl tak rychle, že by i Usien Bolt byl vedle mě za amatéra. Zbytek kafe jsem nechal na stole a šel zpět do mého apartmá. Chodbou se nesou divné zvuky. Přibližuju se k pokoji a zvuky sílí. U dveří jsem poznal chrápání. Kdo tam tak chrápe? Žebych si spletl pokoj? Nespelt. Karol ještě ležela na posteli a řezala jako fabrika na spracování dřeva. Musel jsem se smát. Takhle jsem jí ještě neviděl. Klidně by mohla dělat v cirkusu. Humberto by jí bral všemi deseti. Musel jsem jí vzbudit, protože se to fakt nedalo. Jemně jsem jí odkryl a lehce zatřásl s ramenem. Nic. Zkusil jsem to znova a zase nic. Tak jsem ji zacpal ústa. A pak vyjekla. Konečně, řekl jsem si a ona mě hned sjela jak malého psa.
„Sakra, co mě budíš? Je teprve půl dvanácté, jsi normální?“
„Hoď sebou, pokoj máme jen do dvanácti.“
„Mě se zdál pěkný sen. Byla jsem v cirkusu a troubily tam sloni.“
„Miláčku to nebyly sloni, ale ty.“ pak jsem dostal polštářem přes hlavu. Aspoň že byla vzhůru. Na odchod jsme byli nachytaní tak tak. Uklízečka netrpělivě přešlapovala před pokojem a funěla jak prase. Táhl jsem naše věci dolů k recepci a tam na nás čekal taxík. Odjeli jsme domů a začaly se připravovat na zítřejší odlet na svatební cestu.
Večer jsem koukal na letenky do Egyptu. Prohlížel jsem si datum a čas odletu, místo odletu, přílet a počet osob 5. 5? Kdopak to snáma sakra poletí?

[Hard]

Neděle 9. července
Vstal jsem kolem desáté. Karol spala a já se rozhodl jí nebudit. Šel jsem do koupelny, oplách si obličej a kouk do zrcadla. Bože. Na mě se tam díval strašně ošklivý chlap, měl pytle pod očima, vlasy rozcuchané, košile byla ozdobená něčím zaschlým a marně si vybavuji čím. Trvalo mi půl hodiny než jsem ze sebe udělal něco, čemu by se dalo říct mladý muž. Karol zatím pořád spí. Je přikrytá peřinou od hlavy až k patě. Možná je to dobře, bůh ví jak by vypadala kdyby na mě koukla.
Vylezl jsem na chodbu hotelového pokoje. Vedle ve dveřích druhého apartmá stál muž a zlostně se na mě díval. Prošel jsem kolem něj a on si mě prohlížej jak dravec kořist. Po pár krocích jsem už jen slyšel jak řve na někoho v pokoji.
„Právě prošel ten magor co tu chrápal na celý hotel.“
Radši jsem se neohlídl a svoje násilné představy jsem držel na uzdě. Přivolal jsem si výtah a sjel sedm pater přímo ke kavárně. Usadil se ke stolu a čekal. Obsluha tu byla hned. Dal jsem si extra silné černé kafe, které probudí i mrtvé. Mezitím jsem se rozhlížel po okolí. Kavárna byla útulná, tmavý dřevěný nábytek, temný červený koberec a spousta obrazů vysela na zdech. Číšník mi donesl kafe a já usrkával po malých doušcích. Měl jsem polovinu kávy vypitou a v tom se ozval žaludek. Nesnesl lógr a chtěl ho ven. S rukou na tlamě jsem zase hledal záchod. Tentokrát jsem měl štěstí ale jen na chvíli. Vyhodil jsem ten náklad a spláchl. Vedle v kabince někdo vzdechl. Neodolal jsem si rýpnout a řekl:
„Chlape, není nad to se pořádně vysrat co?“
Odpověd mě dostala do kolen.
„No dovolte, co je vám do mé potřeby? A co děláte na dámských toaletách?“
„A sakra!“ ujelo mi nahlas.
Venku jsem byl tak rychle, že by i Usien Bolt byl vedle mě za amatéra. Zbytek kafe jsem nechal na stole a šel zpět do mého apartmá. Chodbou se nesou divné zvuky. Přibližuju se k pokoji a zvuky sílí. U dveří jsem poznal chrápání. Kdo tam tak chrápe? Žebych si spletl pokoj? Nespelt. Karol ještě ležela na posteli a řezala jako fabrika na spracování dřeva. Musel jsem se smát. Takhle jsem jí ještě neviděl. Klidně by mohla dělat v cirkusu. Humberto by jí bral všemi deseti. Musel jsem jí vzbudit, protože se to fakt nedalo. Jemně jsem jí odkryl a lehce zatřásl s ramenem. Nic. Zkusil jsem to znova a zase nic. Tak jsem ji zacpal ústa. A pak vyjekla. Konečně, řekl jsem si a ona mě hned sjela jak malého psa.
„Sakra, co mě budíš? Je teprve půl dvanácté, jsi normální?“
„Hoď sebou, pokoj máme jen do dvanácti.“
„Mě se zdál pěkný sen. Byla jsem v cirkusu a troubily tam sloni.“
„Miláčku to nebyly sloni, ale ty.“ pak jsem dostal polštářem přes hlavu. Aspoň že byla vzhůru. Na odchod jsme byli nachytaní tak tak. Uklízečka netrpělivě přešlapovala před pokojem a funěla jak prase. Táhl jsem naše věci dolů k recepci a tam na nás čekal taxík. Odjeli jsme domů a začaly se připravovat na zítřejší odlet na svatební cestu.
Večer jsem koukal na letenky do Egyptu. Prohlížel jsem si datum a čas odletu, místo odletu, přílet a počet osob 5. 5? Kdopak to snáma sakra poletí?

Ahoj,
že by tchýně?

[despr]

Neděle 9. července
Vstal jsem kolem desáté. Karol spala a já se rozhodl jí nebudit. Šel jsem do koupelny, oplách si obličej a kouk do zrcadla. Bože. Na mě se tam díval strašně ošklivý chlap, měl pytle pod očima, vlasy rozcuchané, košile byla ozdobená něčím zaschlým a marně si vybavuji čím. Trvalo mi půl hodiny než jsem ze sebe udělal něco, čemu by se dalo říct mladý muž. Karol zatím pořád spí. Je přikrytá peřinou od hlavy až k patě. Možná je to dobře, bůh ví jak by vypadala kdyby na mě koukla.
Vylezl jsem na chodbu hotelového pokoje. Vedle ve dveřích druhého apartmá stál muž a zlostně se na mě díval. Prošel jsem kolem něj a on si mě prohlížej jak dravec kořist. Po pár krocích jsem už jen slyšel jak řve na někoho v pokoji.
„Právě prošel ten magor co tu chrápal na celý hotel.“
Radši jsem se neohlídl a svoje násilné představy jsem držel na uzdě. Přivolal jsem si výtah a sjel sedm pater přímo ke kavárně. Usadil se ke stolu a čekal. Obsluha tu byla hned. Dal jsem si extra silné černé kafe, které probudí i mrtvé. Mezitím jsem se rozhlížel po okolí. Kavárna byla útulná, tmavý dřevěný nábytek, temný červený koberec a spousta obrazů vysela na zdech. Číšník mi donesl kafe a já usrkával po malých doušcích. Měl jsem polovinu kávy vypitou a v tom se ozval žaludek. Nesnesl lógr a chtěl ho ven. S rukou na tlamě jsem zase hledal záchod. Tentokrát jsem měl štěstí ale jen na chvíli. Vyhodil jsem ten náklad a spláchl. Vedle v kabince někdo vzdechl. Neodolal jsem si rýpnout a řekl:
„Chlape, není nad to se pořádně vysrat co?“
Odpověd mě dostala do kolen.
„No dovolte, co je vám do mé potřeby? A co děláte na dámských toaletách?“
„A sakra!“ ujelo mi nahlas.
Venku jsem byl tak rychle, že by i Usien Bolt byl vedle mě za amatéra. Zbytek kafe jsem nechal na stole a šel zpět do mého apartmá. Chodbou se nesou divné zvuky. Přibližuju se k pokoji a zvuky sílí. U dveří jsem poznal chrápání. Kdo tam tak chrápe? Žebych si spletl pokoj? Nespelt. Karol ještě ležela na posteli a řezala jako fabrika na spracování dřeva. Musel jsem se smát. Takhle jsem jí ještě neviděl. Klidně by mohla dělat v cirkusu. Humberto by jí bral všemi deseti. Musel jsem jí vzbudit, protože se to fakt nedalo. Jemně jsem jí odkryl a lehce zatřásl s ramenem. Nic. Zkusil jsem to znova a zase nic. Tak jsem ji zacpal ústa. A pak vyjekla. Konečně, řekl jsem si a ona mě hned sjela jak malého psa.
„Sakra, co mě budíš? Je teprve půl dvanácté, jsi normální?“
„Hoď sebou, pokoj máme jen do dvanácti.“
„Mě se zdál pěkný sen. Byla jsem v cirkusu a troubily tam sloni.“
„Miláčku to nebyly sloni, ale ty.“ pak jsem dostal polštářem přes hlavu. Aspoň že byla vzhůru. Na odchod jsme byli nachytaní tak tak. Uklízečka netrpělivě přešlapovala před pokojem a funěla jak prase. Táhl jsem naše věci dolů k recepci a tam na nás čekal taxík. Odjeli jsme domů a začaly se připravovat na zítřejší odlet na svatební cestu.
Večer jsem koukal na letenky do Egyptu. Prohlížel jsem si datum a čas odletu, místo odletu, přílet a počet osob 5. 5? Kdopak to snáma sakra poletí?

Ahoj,
že by tchýně?

Vedle jak ta jedle. Ale neboj o svou tchýni nepřijdeš

[ToxicityEternity]

Neděle 9. července
Vstal jsem kolem desáté. Karol spala a já se rozhodl jí nebudit. Šel jsem do koupelny, oplách si obličej a kouk do zrcadla. Bože. Na mě se tam díval strašně ošklivý chlap, měl pytle pod očima, vlasy rozcuchané, košile byla ozdobená něčím zaschlým a marně si vybavuji čím. Trvalo mi půl hodiny než jsem ze sebe udělal něco, čemu by se dalo říct mladý muž. Karol zatím pořád spí. Je přikrytá peřinou od hlavy až k patě. Možná je to dobře, bůh ví jak by vypadala kdyby na mě koukla.
Vylezl jsem na chodbu hotelového pokoje. Vedle ve dveřích druhého apartmá stál muž a zlostně se na mě díval. Prošel jsem kolem něj a on si mě prohlížej jak dravec kořist. Po pár krocích jsem už jen slyšel jak řve na někoho v pokoji.
„Právě prošel ten magor co tu chrápal na celý hotel.“
Radši jsem se neohlídl a svoje násilné představy jsem držel na uzdě. Přivolal jsem si výtah a sjel sedm pater přímo ke kavárně. Usadil se ke stolu a čekal. Obsluha tu byla hned. Dal jsem si extra silné černé kafe, které probudí i mrtvé. Mezitím jsem se rozhlížel po okolí. Kavárna byla útulná, tmavý dřevěný nábytek, temný červený koberec a spousta obrazů vysela na zdech. Číšník mi donesl kafe a já usrkával po malých doušcích. Měl jsem polovinu kávy vypitou a v tom se ozval žaludek. Nesnesl lógr a chtěl ho ven. S rukou na tlamě jsem zase hledal záchod. Tentokrát jsem měl štěstí ale jen na chvíli. Vyhodil jsem ten náklad a spláchl. Vedle v kabince někdo vzdechl. Neodolal jsem si rýpnout a řekl:
„Chlape, není nad to se pořádně vysrat co?“
Odpověd mě dostala do kolen.
„No dovolte, co je vám do mé potřeby? A co děláte na dámských toaletách?“
„A sakra!“ ujelo mi nahlas.
Venku jsem byl tak rychle, že by i Usien Bolt byl vedle mě za amatéra. Zbytek kafe jsem nechal na stole a šel zpět do mého apartmá. Chodbou se nesou divné zvuky. Přibližuju se k pokoji a zvuky sílí. U dveří jsem poznal chrápání. Kdo tam tak chrápe? Žebych si spletl pokoj? Nespelt. Karol ještě ležela na posteli a řezala jako fabrika na spracování dřeva. Musel jsem se smát. Takhle jsem jí ještě neviděl. Klidně by mohla dělat v cirkusu. Humberto by jí bral všemi deseti. Musel jsem jí vzbudit, protože se to fakt nedalo. Jemně jsem jí odkryl a lehce zatřásl s ramenem. Nic. Zkusil jsem to znova a zase nic. Tak jsem ji zacpal ústa. A pak vyjekla. Konečně, řekl jsem si a ona mě hned sjela jak malého psa.
„Sakra, co mě budíš? Je teprve půl dvanácté, jsi normální?“
„Hoď sebou, pokoj máme jen do dvanácti.“
„Mě se zdál pěkný sen. Byla jsem v cirkusu a troubily tam sloni.“
„Miláčku to nebyly sloni, ale ty.“ pak jsem dostal polštářem přes hlavu. Aspoň že byla vzhůru. Na odchod jsme byli nachytaní tak tak. Uklízečka netrpělivě přešlapovala před pokojem a funěla jak prase. Táhl jsem naše věci dolů k recepci a tam na nás čekal taxík. Odjeli jsme domů a začaly se připravovat na zítřejší odlet na svatební cestu.
Večer jsem koukal na letenky do Egyptu. Prohlížel jsem si datum a čas odletu, místo odletu, přílet a počet osob 5. 5? Kdopak to snáma sakra poletí?

Ahoj,
že by tchýně?

Vedle jak ta jedle. Ale neboj o svou tchýni nepřijdeš

Já už to vím ale neřeknu to nezkazím vám překvapení.

[despr]

Vážně to víš?

[WpLegend]

Už se těším na pokračování

PS: Doufám že vyrobíš i knihu, jelikož si myslím že na to máš

Přesně tak má na to, a ještě by si přivydělal jak by mu ty knihy lidi kupovali:-)

[fildasMetin2]

Už se těším na další pokračování,to zas bude sranda

[tomtom1]

Chtělo by to už další díl..

[Neos]

Vazne mas talent na psani pribehu chlape Kolik ti vubec je, jestli to neni tajny?
Ty pribehy jsou podle skutecny udalosti, vid? Jsou to tvoje zazitky nebo nekoho z tveho okoli?
Je tu jeste nekde ten tvuj predesly pribeh Zavislaka, ja to totiz nedocetl ...

[NepremoziteIny]

Vazne mas talent na psani pribehu chlape Kolik ti vubec je, jestli to neni tajny?
Ty pribehy jsou podle skutecny udalosti, vid? Jsou to tvoje zazitky nebo nekoho z tveho okoli?
Je tu jeste nekde ten tvuj predesly pribeh Zavislaka, ja to totiz nedocetl ...

viewtopic.php?f=44&t=78288