Tak trochu podraz

Konzilium mágů si bylo více a více vědomo, že ne vše je tak jak se zdá a že v okolí našeho císaře není vše v pořádku. Trvalo jim dlouho, než se jim podařilo zjistit pravý důvod. A doufají, že není pozdě, protože výsledky jejich bádání jsou strašlivé.

Započali svůj výzkum a hledali stopy po čemkoli, co by vysvětlilo rozmarné chování císaře. Nejprve se soustředili na možný účinek meteorů dopadajících na zem, které zjevně ovlivňují zvířata, příšery i samotné lidi. Zjistili, že určitý vliv tam sice je, ale o jeho síle rozhodne až další bádání. Navíc v oblasti Dorentas, kde se mimo jiného nachází císařský palác, se moc meteorů nevyskytuje a až k Burotským horám je fauna i flóra stále poklidná.

Mágové se tedy rozdělili, aby pokryli větší oblast pátrání. Pátrali ve všech oblastech všech říší, jen válečným zónám se vyhýbali. Ty vybral sám císař s jasným rozkazem – prověřit hrdiny ve schopnostech boje a tréninkem se zušlechtit pro obranu své říše i celého císařství. Vše bylo ovšem marné. Až jednou jeden z mágů, při svém vlastním studiu, náhodou zamířil do vzdálené pouště, kterou hrdinové nenazvou jinak než kolonií Cidonie. Tam pocítil, že není vše takové, jaké se zdá být. Původní fauna a flóra je ta tam, z lidských obydlí zbyly jen ruiny a obyvatelstvo je zdecimováno Cidonijskými bojovníky či spíše otrokáři.

Po návratu vše sdělil celému konziliu, a to se jednomyslně shodlo na novém směru bádání. Ve starých knihách se snažili nalézt historii vzdálené pouště, ale nenašli o ní jedinou zmínku. Napadlo je, že prověří staré mapy, na které se za ty roky usadily velké vrstvy prachu. Hleděli na ně se zděšením v očích, když v místě, kde se nyní nalézá vzdálená poušť, viděli úrodná pole, rozlehlé lesy a vyzdobené vesnice. Jak se to mohlo stát? Nikdo z mágů si nevzpomínal na nic z této oblasti a mají ji v paměti jen jako vzdálenou poušť. To mají také zatemnělou mysl?

Nevěřili svým očím. Vzali tedy mapy a vydali se do vzdálené pouště. Po hodinách hledání již rozpoznávali vyschlá koryta řek, trosky několika vesnic či poslední ostrůvky zeleně, co kdysi byly bezpochyby úrodnými políčky. Nechápali, co se stalo. Nedokázali si to vysvětlit. Jen Cidonijští vojáci se jim smáli. Rozmluvy v konziliu nebraly konce, každý měl nějakou teorii o tom, jak by to bylo možno provést a ničeho si nevšimnout.

Najmuli nejlepší zvědy ze všech končin světa, aby se pokusili proniknout do tábora Cidonijských válečníků. Z jejich zjištění bylo patrné několik věcí, žádná z nich nebyla příjemná. Nejvíce jimi otřásla podivná dohoda mezi Králem Selasem a našim císařem. Místo zocelení těla a trénování techniky boje jsou hrdinové pozorováni a studováni, a to vše pro potěchu a pobavení samotného krále Selase. Jak mohl císař uzavřít takovou dohodu? To nemá logiku. Jedině... Jedině, že by císař své rozhodnutí udělal pod účinkem nějaké temné magie.

Jak z toho ven? Jak sjednat nápravu? Jak zajistit rovnováhu sil? A hlavně, jak zajistit, aby mysl našeho císaře byla očištěna? Vždyť roky, po které jsme studováni, jsme zakrsli ve svých technikách boje a nerozvíjeli se. Navíc Cidonijští nás již znají lépe než my sami sebe. Bude to těžký boj, při kterém padne mnoho hrdinů, ale je to jediná cesta. Otázkou je, kdo bude tím vyvoleným, který se s nimi utká. Všichni z konzilia mágu májí v paměti lité boje, které se svedly o právo vstupu do Kerindorských oblastí a kolik hrdinů padlo za oběť vlastní chamtivosti.

Bylo tedy ustanoveno, že se říše o boje za nastolení rovnováhy a záchranu císaře rozdělí rovným dílem. Bude to sice dlouhý a bolestivý boj, ale všichni věří, že bude pro naše císařství vítězný.